Pětačtyřicetiletá malířka pochází ze Švýcarska a už dvacet let žije v Česku v Poděvousích na Domažlicku.
Obraz je určený pro společnou výstavu na téma Plzeň a Regensburg, kterou připravuje nezisková organizace Ateliéry fara Úboč. Zahájena bude v pondělí 21. července v mázhauzu plzeňské radnice a potrvá do 8. srpna.
Podmínky na terase kavárny nebyly právě nejkomfortnější. V místě, kde Doris pracovala, byly totiž rozbité dveře a ona se do prostoru o velikosti zhruba jeden krát dva metry musela dostávat přes zábradlí z jiné části terasy. Vůbec jí to nevadilo.
„Jsem ze statku, to není žádná překážka,“ směje se.
Problémem prý nebylo ani to, že tudy musela přinést veškeré potřeby i materiál.
„Nemusela jsem to nosit každý den, mohla jsem si tu všechno nechávat,“ říká Doris Windlin. Když ve čtvrtek odnášela hotový obraz, nikdo jí s ním nepomáhal. „Jsem zvyklá být samostatná,“ krčí rameny.
A proč vůbec zvolila tak neobvyklé místo? Bylo to především kvůli velkému rozměru plátna, 120 x 100 centimetrů, který byl požadován na výstavu. „Když se maluje venku, stačí trocha větru a obraz spadne. Přemýšlela jsem, kde by to bylo jednodušší,“ vysvětluje žena, jejíž obrazy naposledy mohli lidé vidět v Basileji.
