Když plzeňský spisovatel Jan Drnek dával dohromady rodinnou kroniku, narazil na hornickou větev. A to už byl jen krůček k tomu, aby se rozhodl zmapovat dějiny hornictví na Plzeňsku.
Knihu Krajina nad pokladem připravoval s dalšími kolegy z občanského sdružení Street, protože sám by to prý nezvládal. Do knihy nakonec zahrnul i Mirošovsko a radnickou pánev.
Co všechno tedy předcházelo vydání knihy?
Musel jsem osobně všechna místa prolézt, nafotit je, zdokumentovat. Všechny důlní jámy mám zachycené na mapách, které jsou v knize, jsou tam i GPS souřadnice. Jejím posláním není podat úplně odborný výklad o hornictví a geologii, ale je to kniha pro Plzeňáky nebo i další, kteří se vypraví na výlet a chtějí se dovědět, co kopečky nebo propady v lese znamenají. Mohou se dozvědět, že na některých místech byla obrovská industriální pole, že tam bylo třeba 30 koksoven, že tam chrlily komíny, že tam byly železniční vlečky, jezdily tam vlaky a dnes je tam tichý les a sbírají se tam houby.
Kde jste sháněl podklady?
Některé oblasti už jsou shrnuté v knihách, které napsali lidé přede mnou - pan Kroc psal o oddolování, Martin Lang o oddolování na Mirošovsku. Do archivů, které zbyly po Západočeských uhelných dolech, jsem se nedostal, protože nejsou roztříděné nebo tam prostě nepouštějí. Dost věcí se dá najít na internetu. Něco od pamětníků, navíc mám dost velký rodinný fotoarchiv. K sobě mám člověka, který umí chodit po archivech, umí latinu, němčinu, umí číst švabach, umí prostě vyhrabat z archivu, co se dá. Pak mám profesora, který mi udělá jazykové korektury. Já jsem zase docela zdatný umělecky, tak si udělám grafiku a návrhy.
Jan Drnek s knihou Kniha nad pokladem.
Jaké jste zažil největší překvapení při vašem bádání?
Když jsem prolézal unikáty povrchové těžby černého uhlí na Radnicku, tak jsem šel jednou lesem a najednou jsem stál na naprosto nechráněném okraji třicetimetrového - úplně kolmého - srázu. To jsou odklizy hlubinných dolů. Jedná se o obrovské strže, které jsou zarostlé lesem, nikdo tam nechodí a když tam někdo půjde, tak tam možná spadne.
A ve vaší knize je napsáno, aby si lidé v těch místech dali pozor?
Ano, přesně tak.
Jak se vaše kniha prodává?
Dostal jsem na ni dotaci od nadace Landek Ostrava a od nadace 700 let města Plzně. Díky nim mohla kniha vyjít v barvě. I přesto jsem měl peníze jen na výtisk 300 kusů, což je minimum, při kterém se ještě vyplatí knížku vydávat. Já jsem navíc hodně ušetřil za přípravné práce. Udělal jsem grafiku, mám kamaráda, který mi dělá korektury, nahrál jsem vše na CD a tiskárna to vytiskla. Celý náklad jsem prodal za necelé tři měsíce, teď stojím před úkolem sehnat peníze na dotisk, protože zájem o knihu je. Knihu vydáváme a distribuujeme sami, protože nechceme, aby někdo parazitoval na práci druhých.
