Bez pomoci rodiny by dívka možná ani neuměla mluvit a sluch jí částečně nahrazují přístroje. Po tom, co ve středu absolvovala ústní část maturity, na ní bylo při čekání na výsledek znát napětí.
Další tři studenti z její skupiny na tom nebyli lépe. Všichni se navzájem uklidňovali. Pak to přišlo. Nástup zpět do třídy a vyhlášení verdiktu zkoušejících. "Přestaňte se klepat. Všechno to dobře dopadlo," oznamuje učitelka.
Na třech studentech je hned vidět úlevu. Na Ivaně zatím ne. Oznamují se výsledky, podávají ruce. "Ivanko, pojď ke mně, rozuměla jsi tomu?" ptá se ředitelka Šárka Chvalová a ujišťuje: "Ty trojky to byly známky a ne body. Udělala jsi to."
Ivana Votípková přiznala, že teprve až v té chvíli si byla jistá, jak dopadla. "To byl ten okamžik, kdy jsem věděla, že jsem maturitu zvládla. Před tím jsem si moc nevěřila," uvedla už s úsměvem.
Ještě ráno před maturitou se Ivana snažila v rychlosti prolétnout, co potřebovala ke zkoušce vědět. A nervozita předváděla, co umí. "Bylo mi špatně a měla jsem pocit, že nedojdu do školy."
A z čeho potom měla největší strach? "U biologie jsem měla obavy, že se nerozpovídám. U chemie jsem zase zmatkovala. Bála jsem se, že si na nic nevzpomenu," líčila. Nakonec zvládla i matematiku a češtinu.
A co vnímala, když uspěla, napětí povolilo a přišla úleva? "Je to úžasnej pocit, že nemusím nic opakovat. Už se můžu připravovat jen na zkoušku na vysokou školu a doufám, že mi to vyjde a vezmou mě," vysvětlovala. Ivana by ráda studovala fyzioterapii, ale podala přihlášku i na chemicko-technologickou školu.
Ředitelka gymnázia Šárka Chvalová řekla, že Ivaně pomohla její silná vůle a obrovská pomoc rodiny. "Budeme držet palce, aby jí to dobře dopadlo s vysokou školou," uvedla.
