"Pomáháme s pátráním po osudech zajímavé technické památky, smutečního kočáru firmy Brožík. Jde o největší smuteční kočár, jenž proslulá plzeňská firma vyrobila," konstatuje mluvčí plzeňských památkářů David Růžička.
FIRMA BROŽÍKFirma Brožík v Plzni fungovala od roku 1882, roku 1891 jí propůjčil císař František Josef I. titul dvorního dodavatele kočárů. Časem začala vyrábět i saně, omnibusy, karoserie prvních tramvají a později i automobilů. Zboží vyvážela do celého světa a dodávala je i na dvory aristokratů. Firma skončila v důsledku znárodnění po roce 1948. |
Podrobnosti k osudu kočáru ale chybějí. "Máme tak vlastně předmět, ale chybí nám k němu příběh," říká pracovník muzea Milan Novák.
Unikátní skvost získal před několika měsíci Václav Obr pro své Muzeum historických kočárů v Čechách pod Kosířem. Původně si myslel, že kočár už neexistuje. Znal ho jen z fotografie.
Vezl organizátory vzpoury či spisovatele Klostermanna?
"Naprosto nečekanou shodou okolností se mu však podařilo na památku narazit. Jistá italská firma ji měla uskladněnou v Napajedlech a zkoušela kočár prodat zahraničním zájemců za milion," vypráví David Růžička. Italský majitel jej získal v Praze před dvanácti lety, částečně opravil a snažil se prodat.
Pátrání po osudech kočáru zaujalo i odborníky. Pracovníci archivu města Plzně zjistili, že v podobném a nejspíše totožném kočáře byly v roce 1917 vezeny ostatky plzeňského purkmistra Václava Petáka a v dubnu 1919 ostatky Františka Nohy a Stanka Vodičky, popravených organizátorů takzvané Rumburské vzpoury.
Archiv poskytl i dobové snímky. "Z nalezených fotografií nelze ale kočár přesně identifikovat," upozorňuje Růžička.
Odborníci nyní budou pátrat také po tom, zda kočár není totožný s tím, v němž byl na poslední cestě od plzeňské radnice ke hřbitovu vezen spisovatel Karel Klostermann.