Pavel Stelzer si stanovil lhůtu do roku 2019. Pokud do té doby nedojde k dohodě, nabídne pozemky developerům.
Areál o rozloze 17 hektarů je nyní rozdělen mezi dvě skupiny, a to je zřejmě hlavní kámen úrazu. Obě mají na stávající stav i budoucnost diametrálně odlišný pohled. Většinu vlastní klub SK Rapid Plzeň.
Dohodě jistě nepřispívá ani to, že se vlastníci již několik let soudí o nájemné. Stelzer argumentuje tím, že nikdy nedostal ani korunu za pozemky, které Rapid intenzivně využívá, a ještě musí ročně vkládat do údržby areálu zhruba 100 tisíc korun.
Sportovní klub pak tvrdí, že se o pozemky pod svými sportovišti řádně stará, a to i o ty, které patří Stelzerovi. Co se týče placení nájemného, problém je podle nich především v ceně.
„Pan Stelzer chce navíc nájem 1,7 milionu korun zpětně i za to, co jsme nevyužívali, a dalších 200 tisíc korun ročně do budoucna. To je likvidační,“ brání se Pavel Šneberger ze sportovního klubu Rapid.
Podle Stelzera Rapid využíval zhruba 50 tisíc metrů čtverečních jeho pozemků a ty se, i podle odborníků, mohou pronajmout nejméně za cenu čtyři koruny.
Pavel Stelzer chce podle svých slov pozemky buď smysluplně využívat, nebo pronajímat. A právě z tohoto důvodu je již několik let nabízí městu, lokalita se mu jeví jako výhodná pro sportovní a rekreační vyžití pro Plzeňany a lidi z okolí.
SK Rapid Plzeň v areálu chce zůstat a svých pozemků se v žádném případě zbavovat nechce, usiluje však o výměnu jejich části s Pavlem Stelzerem, respektive s městem, pokud by je od plzeňského podnikatele odkoupilo.
„Tu výměnu nabízím já již mnoho let Rapidu, aby se předešlo bourání sportovišť. Rapid na směnu nechce přistoupit,“ prezentuje svoji verzi Stelzer.
Ani v tomto případě však majitelé nedokáží najít jednotnou řeč, konkrétně v tom, které pozemky by měly být předmětem směny. „V našich silách a zájmu je směna zhruba poloviny nabízených pozemků,“ říká Šneberger a Stelzer oponuje tím, že nabízené řešení je pro něj nevýhodné z hlediska dalšího využití.
Město o areál zájem nemá, podle radní Heleny Matoušové v dohledné době nemá v plánu do území investovat.
„Prodej pozemků je finančně náročný. Město by k němu mělo mít připravený konkrétní projekt včetně finančního krytí, pokud by se rozhodovalo pozemky získat,“ vysvětluje Matoušová.
Areál Na Lopatárně |
Bez vstupu města se však zřejmě situace jen tak nezmění. „Dlouhodobě jsme usilovali, aby se za nějakých podmínek převedl areál na město. To se zatím nepovedlo,“ posteskl si starosta Doubravky Michal Chalupný.
Osobně by byl rád, pokud by se mohlo i v budoucnu chodit Na Lopatárnu sportovat.
„Doubravka žádné centrální sportoviště nemá. Chybí místo, kam by si lidé mohli jít zacvičit, zajezdit si na in-linové dráze, do skateparku. Tady je to mimo zástavbu, přišlo nám to ideální místo, kde by se něco takového dalo vybudovat,“ nastínil Chalupný a dodal, že ve hře bylo i vybudování akvaparku v místě bývalého venkovního koupaliště.
Podobnou představu má také Pavel Stelzer. Představoval by si akvapark doplněný o nabídku wellness a fitness služeb či rehabilitací. Sám se na tom však podílet nechce, naopak, jak již bylo zmíněno, již několik let nabízí městu pozemky k odkoupení.
„Nabídl jsem je za cenu tisíc korun za metr čtvereční, což je méně, než se pozemky prodávají jinde. Byli za mnou i developeři, nabízeli mi více, ale já jsem přesvědčen, že by areál měl patřit městu a to by zde mělo sportovně-relaxační aktivity rozvíjet,“ míní Stelzer.
„Nejradši bychom byli, kdyby do jednání vstoupilo město,“ přizvukuje v tomto ohledu Šneberger.
V areálu mohou sportovat pouze členové klubu
S ním by pak mohli směnit část svých pozemků tak, aby měli ve vlastnictví všechny ty, které využívají ke sportování. „Chceme je udržovat, chceme na nich dál sportovat, vždyť se na našich sportovištích denně vystřídá přes 300 členů,“ říká Šneberger s tím, že se jich v žádném případě nechtějí zbavovat.
Pokud by totiž pozemky na město převedli, přišli by mimo jiné o možnost žádat o státní dotace na provoz a údržbu, jež mají přísná pravidla. Klub se navíc obává, že by tímto krokem mohl být z území v budoucnu vystrnaděn pravidelný organizovaný sport.
V podobném režimu jako dnes by chtěl klub fungovat i v budoucnu. Do areálu se neplatí vstupné, sportovat tu však mohou pouze členové klubu.
„Roční příspěvky jsou u dospělých minimálně 500 korun ročně, u dětí 100,“ vypočítává Pavel Šneberger, podle něhož je jedním z důvodů nový občanský zákoník stanovující vyšší odpovědnost za nedbalostní škody na zdraví. A klub má kromě toho zájem především o pravidelné sportovce.
Areál Na Lopatárně nabízí řadu sportovišť. Kromě jednoho travnatého a dvou škvárových fotbalových hřišť také unikátní kilometrový cyklistický okruh, dvě víceúčelová hřiště s umělým povrchem či volejbalové a tenisové kurty.
