Dílo autorské dvojice Jeffryho Lane (libreto) a Davida Yazbeka (texty písní a hudba), v originále Dirty Rotten Scoundrels, vzniklo na základě populárního filmu z roku 1988. Na českou scénu jej ve Velkém divadle v Plzni uvedl ve své režii šéf souboru Roman Meluzín v překladu Adama Nováka.
Po delší pauze od premiéry se nyní vrátil titul hned v několika krátce po sobě jdoucích reprízách. Děj se točí kolem dvou mužů vydělávajících ne právě čestným způsobem. Jeden z nich, zkušený elegán a podvodník vysokého stylu Lawrence Jameson důmyslně získává peníze od bohatých dam. Druhý je mladý a drzý Freddy Benson, který se snaží přiživovat se na soucitu naivních žen.
Jejich novou obětí se má stát mladá a půvabná dědička mýdlového impéria Christine Colgate, k níž oba ničemové navíc vzplanou i citově. A co z toho vznikne, nechť ať sleduje divák sám až k překvapivému rozuzlení. Prodavači snů mají nosnou zápletku, řadu vtipných gagů, byť by jim prospělo někde zestručnění. Navíc zpočátku je děj dosti nepřehledný.
Jiří Untermüller jako podvodník vysokého stylu Lawrence Jameson.
Líbivá muzika bez evergreenů
Scéna Daniela Dvořáka je stylizovaná, jednoduchá a jen stručně ilustrující prostředí, do popředí se nijak nehrne, postrádá ovšem atmosféru a na velkém jevišti působí málo výrazné scénické prvky jaksi ztraceně.
Kostýmy Dany Svobodové nemají v případě sboru jednotící prvek, jinak ovšem celkem dobře vystihují hlavní představitele. Z choreografie Anety Antošové zaujme především výborné taneční číslo Lawrence Jamesona a Christine Colgate, které právem sklízí potlesk publika.
Prodavači nabízejí líbivou hudbu příjemnou na poslech a dobře zaranžovanou, ovšem evergreen v ní nenajdeme. Orchestr pod taktovkou Pavla Kantoříka podal soustředěný, kvalitní výkon. Ten ovšem celkově trpěl příliš hlučným nazvučením.
Elegán, floutek, naivka a spol.
Muzikál stojí především na hereckých výkonech protagonistů, a ti si na představení 20. března vedli výborně.
Jiří Untermüller s elegancí a nadhledem ztvárnil Lawrence Jamesona. Zachovává dekorum žoviálního bonvivána, ovšem k nepoznání se promění v druhé půli jako svérázný doktor Schuffhausen.
A opravdu silně kontrastní protipól vytvořil v roli jeho nečekaného žáka, partnera i protivníka, jednoduchého buranského floutka Freddyho Jan Kříž. Do role Christine Colgate byla obsazena Daniela Šinkorová.
Je pohybově výborná a svou postavu pojímá jako lehce teatrální naivku, propůjčuje jí přitom půvab a kouzlo své osobnosti. Pouze v jejím jinak kvalitním zpěvu však nebyl text vždy zcela srozumitelný.
Kolorit prostředí dotváří zdařile Jan Kaštovský jako policejní prezident Adre Thibault, který nakonec podlehne původně Lawrencovu objevu - bohaté Muriel Eubanksové v podání Stáni Topinkové - Fořtové. A ázerbajdžánskou ropnou princeznu Jelenu Alexandrovnu živočišně pojala Veronika Veselá.
Prodavači snů mají i přes výhrady všechno, co má muzikál mít. Inscenace jakkoliv působí někdy až příliš afektovaně, je představením, které dokáže pobavit. Režie Romana Meluzína ctí pravidla žánru, přináší jednoduchý vtip i show a protagonisté dokáží dobře dostát svým rolím.
Prodavači snů jsou tedy titulem, který sice neoslní, ale přináší kvalitní nekomplikovanou zábavu.