Zdeněk Struhovský nemá ve svém domě vodu od začátku roku. Aby mohl v bývalé židovské modlitebně - adaptované na obytný dům - žít, musí si každý den vozit vodu z práce v kanystrech.
Domnívá se, že vše je pomsta vedení sousedního ústavu sociálních služeb, kterému zkomplikoval výstavbu nové budovy. Loni se totiž proti tomuto plánu odvolal. Úředníci pak zjistili chyby ve vydaných rozhodnutích a vše zrušili. Přitom politici už mají za sebou slavnostní poklepání na základní kámen budovy.
Struhovský si teď vozí domů vodu v kanystrech z Kralovic, kde pracuje. "Zaměstnavatel mi naštěstí vyšel vstříc. Ale do domu bez tekoucí vody si nemůžu vzít do péče maminku, které je 87 let. To prostě nejde. Až do konce roku jsem byl připojený na vodovodní řad sousedního domu sociálních služeb, měl jsem na to smlouvu, normálně jsem jim platil. Ale letos 2. ledna tam otočili kohoutem a já jsem na suchu," říká Struhovský.
Ředitel liblínského ústavu Petr Kounovský však jakoukoli spojitost mezi zavřenou vodou Struhovskému a zablokovanou výstavbou nového pavilonu striktně odmítá.
"V žádném případě jsme mu vodu nezastavili kvůli tomu, že si na nás stěžoval. Už před rokem 2012 byla smlouva na dodávky vody změněná z doby neurčité na dobu určitou s tím, že do 15. prosince jsou všichni povinni požádat nás o prodloužení smlouvy. Pan Struhovský jako jediný nepožádal," argumentuje ředitel Kounovský. Na vodovodní řad ústavu je podle něj napojených dvacet bytů a čtyři domy.
Struhovský přiznává, že za ředitelem kvůli prodloužení smlouvy nebyl. "Vždyť předtím jsem každý rok dostával návrh nové smlouvy, to mi posílali ze zámku. Čekal jsem proto na návrh nové smlouvy," říká Struhovský. Marně se o znovuobnovení smlouvy na dodávky vody pokoušel i jeho advokát.
"Netrval jsem na písemném potvrzení. Pokud by pan Struhovský přišel, neměl jsem problém smlouvu prodloužit. V současné době jsem ale rád, že je odpojený z našeho řadu, protože vody v podzemí ubývá. A já potřebuji jen pro provoz ústavu zajistit denně 30 metrů kubických vody," tvrdí ředitel Kounovský.
Řešením svízelné situace s vodou pro dům Zdeňka Struhovského by mohlo být vybudování studny. Vždyť Liblín je městečko na břehu řeky Berounky. Ale dům pana Struhovského nemá žádný pozemek, na kterém by studna mohla být.
Obec studnu nepovolí, nepomohl ani posudek hydrogeologa
Už loni na jaře žádal obec o souhlas s vyvrtáním studny na obecním pozemku hned vedle domu. "Je mi jasné, že je to časově i finančně velmi náročný proces. Vše samozřejmě zaplatím," napsal loni v dubnu Struhovský starostce i zastupitelům.
Odpovědí byla informace, že obec má ve svém strategickém plánu veřejný vodovod. "Z tohoto důvodu a vzhledem k tomu, že nyní máte připojení na zdroj vody, není důvod vaší žádosti vyhovět," napsala loni starostka Ester Laláková v odpovědi, kterou má MF DNES k dispozici.
Letos v lednu, den po zastavení dodávek vody do domu, psal Struhovský kvůli studni na obec znovu. Navrhoval, že by mohla vzniknout na trávníku mezi jeho domem a cestou. Zastupitelé se 29. ledna jeho žádostí skutečně zabývali.
"Na základě usnesení zastupitelstva obce Liblín vám sdělujeme, že vaše žádost nebyla schválena," je konstatováno v dopise, který dostal Struhovský z obce.
Nepomohl mu ani posudek hydrogeologa, že v tomto případě lze udělit výjimku a studnu vybudovat hned u cesty. Zpracovatel posudku Vladimír Dyk dospěl k závěru, že cesta je minimálně používaná a navíc až 40 metrů hluboká vrtaná studna v nepropustných horninách půjde až pod dno řeky Berounky. Navíc nová studna je tak daleko od studen sousedů, že by je neohrozila.
Jenže když Zdeněk Struhovský nezíská všechna potřebná povolení včetně z těch z obce, tak to vypadá, že si o tekoucí vodě v domě může nechat jen zdát. Na stranu Struhovského se postavila Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR.
