„Mravenci, latinsky Formica rufa, jsou chránění, protože obrovsky rychle z přírody mizí,“ vysvětlil Petr Pelikán ze Záchranné stanice živočichů ve Spáleném Poříčí na Plzeňsku, který mraveniště kvůli stavbě Lékařské fakulty Univerzity Karlovy u lochotínské nemocnice stěhoval.
Důvodem je to, že se změnily lesy. „Když najdeme krásné velké mraveniště třeba někde v Brdech, je vždycky u cest nebo u průseků, protože mravenci nutně potřebují, aby na ně svítilo sluníčko. Když jsme ale vytvořili monokultury smrku, kde je tma, mravenci tam nemají šanci,“ popsal Pelikán.
Odhadl, že za zhruba sto let se počet mravenců lesních ztenčil asi na desetinu původního stavu. Přitom udržují rovnováhu v přírodě. „Jsou to dravci, kteří od jara do podzimu loví hmyz, který by se mohl namnožit do takové míry, že by škodil. Navíc i oni slouží jako potrava řadě druhů, třeba ptákům jako jsou sojky,“ popsal Pelikán.
Záchrana mravenišť |
Mraveniště se v pátek stěhovala tak, že záchranáři jednotlivé vrstvy přenesli do barelů a kousek od původních mravenišť mimo teritorium budoucí stavby založili mraveniště nová.
První stěhované mraveniště, kde měli domov desítky tisíc mravenců, sahalo asi tři čtvrtě metru pod zem. Proto i při jeho znovuzaložení bylo třeba vykopat díru podobné hloubky a klást tam ve stejném sledu jednotlivé vrstvy. Ty se dělí na ty, kde jsou dělnice, mravenci starající se o kukly nebo královna se svým osazenstvem, které se o ni stará.
„Pravděpodobnost, že se mraveniště zachrání je padesát procent. To považujeme za obrovský úspěch,“ popsal Pelikán.
Podle něj se vztah lidí k záchraně živočichů stále zlepšuje. „Poraní třeba ježka sekačkou a volají nám, kácejí túje a spadne hnízdo veverek a volají nám také. Jsme rádi, že se plzeňská lékařská fakulta zachovala odpovědně a zajistila od krajského úřadu povolení k transferu mraveniště. Kdyby tady totiž v zimě dvakrát projel traktor a mraveniště rozhrnul, nikdo neví, že tu nějaké mraveniště bylo,“ popsal Pelikán.
Ten si myslí, že k tomu, aby lidé mravence nezabíjeli a měli je naopak rádi, výrazně přispěl spisovatel Ondřej Sekora, tvůrce Ferdy mravence. Podle toho, jak se choval, byl to určitě stejný druh jako u nemocnice,“ popsal s úsměvem Pelikán.
Jeho kolega záchranář Petr Jandík upozornil na to, že mraveniště je třeba stěhovat jen v opravdu nezbytných případech. Právě proto, že ne vždy se podaří je obnovit.
„I když se nám možná nepodaří je zachránit, tak se o to musíme alespoň pokusit, protože by stejně zahynuli, když na místě mraveniště bude stavba,“ uvedl Jandík, který spolu s kolegou ročně odborně řečeno provede transfer hnízda mravenců odhadem v desítkách případů. Například ze hřbitova nebo z domova seniorů, kde obtěžovalo jeho klienty.
Někdy se přesouvají jen o kousek dál, někdy je to ale i dvacet kilometrů. Čím ale mravenci zůstávají blíže od původního místa, tím je větší pravděpodobnost, že přežijí.
Také je důležité přesunout královnu, která mravence řídí pachově. „Když se nepodaří přesunout královnu, mraveniště většinou zanikne, protože ona svými feromony udržuje mraveniště v chodu,“ vysvětlil Jandík s tím, že královna je vždy v nejnižším patře mraveniště pod hranicí terénu.
„Nemáme šanci ji ale identifikovat, protože je to trošku větší mravenec,“ popsal Jandík.
