Vojenskou nášivku, která patřila čtvrté obrněné divizi, našel Klatovan Miloš Ryneš jako malý kluk u svého dědečka. „Žil na Strakonicku. Na konci války u něj a u babičky bydleli američtí vojáci. Od té doby, přes třicet let, se o podobné věci hodně zajímám,“ vypráví Ryneš, který založil Klub třetí armády v Klatovech.
Spolek teď ve spolupráci s Městským kulturním střediskem v Klatovech pořádá výstavu nazvanou Orel a lev na perutích svobody. Ta přibližuje britské a americké letectvo během druhé světové války. V klatovském kulturním domě je kvůli velkému zájmu veřejnosti prodloužena až do 9. června.
V přízemí je k vidění několik scén. Ty zachycují například válečný letecký dispečink nebo připomínku prvního amerického bombardéru, který se zřítil na území tehdejšího protektorátu Čechy a Morava.
Na perutích svobody |
„Spadl poblíž Bukovce u Horšovského Týna v roce 1944. Máme tu uniformy posádky i součástky z letounu. K těm patří třeba písty, vrtule, hák, naviják a nechybí ani torzo kulometu Browning. Šlo o jeden ze tří amerických bombardérů, které u nás za války havarovaly. K dalším nehodám došlo ve Lhenicích u Prachatic a u Prádla. V posledním jmenovaném případě se jeden člen posádky zachránil. Šlo o střelce Raymonda Nouriho, kterého tlaková vlna vyhodila ven z letadla a díky tomu, že měl padák, přežil,“ říká Ryneš.
Ten také zmiňuje tragickou událost, která se na konci války odehrála blízko Újezdu u Domažlic, kde se zřítilo letadlo Virgila Paula Kirkhama. Ten uzavřel počet padlých amerických pilotů na českém území.
„Je to příklad toho, jak se štěstěna někdy obrátí zády. Byl to jeho poslední let před plánovanou dovolenou. Té se už bohužel nedožil. Léta západ Čech navštěvoval jeho bratr Marion. Už dva roky mu to ale zdravotní stav neumožňuje. Měl jsem tu velkou čest, že jsem společně s ním a svým kmotrem Janem Zdeňkem, který cvičil piloty v Africe, navštívil Normandii. Projeli jsme místa, kde se spojenecká vojka vylodila. Byl to pro mě zážitek na celý život,“ vypráví.
Druhé patro výstavy je zaměřené na české letce, kteří působili u britského letectva. Zejména na ty, kteří pocházeli z Klatovska.
„Díky tomu, že na letišti Chaloupky fungoval Pošumavský aeroklub, bylo pilotů, kteří po Mnichově odešli do Polska nebo Anglie, poměrně dost. Patřili mezi ně například Josef Vejlupek, Jaroslav Chmelík, Ladislav Němeček, František Bret nebo Matěj Pavlovič či Jaroslav Vyhnis. Poslední jmenovaný je autorem knihy Zahájil jsem leteckou válku,“ dodává.
Zajímavostí jsou i komiksy, které Američané o československých letcích tvořili už během války. „To je třeba případ Karla Kuttelwaschera přezdívaného Noční jestřáb. Titul Czech Nighthawk vyšel už v roce 1942. Je vůbec skvělé, že Američané si naše hrdiny připomínali už za jejich života. Komiks vznikl také na základě osudů Jana Smudka, který pocházel z Domažlicka. Podle něj byl natočen i slavný film Casablanca,“ prozrazuje Ryneš.
Smudek, rodák z Bělé nad Radbuzou, se stal v období protektorátu legendou. Všechno začalo v roce 1939, kdy jako člen odboje zastřelil strážmistra německé pořádkové policie. Od té chvíle byl neustále na útěku. Několikrát se musel prostřílet proti přesile. Do Velké Británie se dostal přes Francii, Alžírsko, Maroko, ostrov Martinique, Santa Luciu, Bermudy a Kanadu.
Hrdinou může být i obyčejný rolník, říká autor výstavy
Návštěvníci na výstavě spatří také scenérii, která naznačuje, jak vypadalo vybombardované město.
„Konkrétně jde o Klatovy po 20. dubnu 1945, kdy se odehrál poslední nálet na místní železnici,“ dodává muž, který za hrdiny nepovažuje pouze vojáky, kteří se účastnili bojů, ale i civilisty.
„Pro mě může být hrdina i obyčejný rolník. Tak tomu bylo třeba za heydrichiády. Například rodina Moravců, ač šlo o civilisty, se zachovala hrdinsky. A bohužel špatně dopadla,“ říká Ryneš.
Podle něho je důležité si historii připomínat. „Je mi smutno z toho, když vidím dnešní mladé, jak nemají nejmenší povědomí o tom, co se dělo. Na druhou stranu mám radost, že nám sem chodí školy a že se děti zajímají,“ podotýká Ryneš.
Všechny exponáty jsou autentické. „Z pětadevadesáti procent jde o věci z mé sbírky. Nejde jen o součásti výzbroje či výstroje, ale třeba o potraviny, které měli vojáci k dispozici. Právě ty se dnes shánějí nejsložitěji. Uchovat je bývá hodně náročné. Máme tady třeba čokoládu, pivo nebo tabák. Musím říct, že jsem třeba ochutnal marmeládu nebo kávu z doby druhé světové války, a bylo to v pořádku. Je vidět, že Američané měli logistiku ze všech válečných stran nejlépe propracovanou,“ sděluje.
