„Zimní spánek plzeňských medvědů začíná v druhé půlce prosince před Vánocemi. V závislosti na počasí a oteplování končí na přelomu února a března. Vždy říkáme, že 8. března na MDŽ jsou už medvědi vzhůru a venku. Letos tomu ale bylo kvůli březnovým mrazům trochu jinak a medvědi si mohli ještě přispat,“ říká mluvčí Zoologické a botanické zahrady města Plzně Martin Vobruba.
Medvědy hnědé chová plzeňská zoo od čtyřicátých let 20. století. Ve volném přírodním výběhu jsou od roku 1998.
„V současnosti máme čtyřčlennou skupinu. Unikátní je zejména nejstarší samec Pišta. Podle dostupných údajů by to měl být nejstarší hnědý medvěd brtník v České republice,“ tvrdí mluvčí.
Po spánku koupel |
Do Plzně přijel už v roce 1981 jako několikaměsíční mládě. „Zbytek skupiny tvoří Eliška s Honzíkem, kteří jsou známí z večerníčku Méďové Václava Chaloupky. Oběma je 15 let. Poslední je pětadvacetiletý samec Miki,“ popisuje Vobruba.
Plzeňští medvědi jsou přes své prarodiče všichni příbuzní. Jedná se o druhou a třetí generaci po zvířatech z rumunských Karpat, která dorazila do tehdejšího Československa v roce 1976.
„Před zimním spánkem medvědům nejprve nasteleme. Používáme dřevitou vatu. Osvědčila se nám jako nejlepší podestýlka, protože nepráší. Medvědi se totiž během zimního spánku často převracejí. Během hibernace zvířata prakticky nepijí a nepřijímají potravu. Díky tomu nevyměšují a nemočí. V zimě se rodí medvíďata a je důležité, aby brloh nezapáchal močí,“ přidává podrobnosti chovatel velkých šelem Václav Trejbal.
Výlezy brlohů plzeňských medvědů jsou situované na sever. Díky tomu se teplota udržuje okolo nuly, což je pro zimování ideální.
„Po probuzení krmnou dávku upravujeme podobně, jako by vypadala v přírodě. Tam mají medvědi k dispozici často jen mršiny. I po probuzení proto váha medvěda klesá. Nabírat začne až v létě a na podzim. Rozdíl mezi váhou před zimním spánkem a po probuzení je přibližně jedna třetina. Naše standardní krmná dávka se skládá ze sezonního ovoce a zeleniny, pečiva a ryb,“ doplňuje Trejbal.
