Osmapadesátiletý kytarista kapely Steve Rothery

Osmapadesátiletý kytarista kapely Steve Rothery | foto: Josef Kuda

Píšeme víc hudby, než můžeme kdy využít, říká kytarista kapely Marillion

  • 2
„Pořád je mezi námi pěti neuvěřitelná chemie, neuvěřitelné sepětí,“ řekl v exkluzivním rozhovoru pro MF DNES kytarista britské kapely Marillion Steve Rothery. Už 9. srpna tito velikáni art-rocku vystoupí v plzeňském Depu 2015.

V září vydají Marilion osmnácté studiové album pod názvem Fear. A přestože od chvíle, kdy poprvé rozezněli hluboké emoce na rockových pódiích, uteklo více než 36 let, má tahle kapela z Aylesbury energie na rozdávání.

Květen jste strávili na turné v Jižní Americe. Hráli jste na známých místech, nebo vás stále vzrušuje objevovat nová hudební teritoria a nové výzvy?
Celé jihoamerické turné bylo velmi úspěšné, především koncerty v Chile. V peruánské Limě jsme hráli vůbec poprvé. Skvělý koncert na místě, kde se běžně odehrávají koncerty vážné hudby. Zážitky z Peru ale trochu zastínila otrava jídlem, která postihla půlku kapely a týmu. Trpěli jí celý následující týden.

Je pro vás koncert na zcela novém místě i exkurzí do historie, zeměpisu dané země?
Zrovna v Limě jsme neměli moc času, náš let měl osm hodin zpoždění. A já jsem další den musel brzy odlétat na další koncert v Buenos Aires. Zbytek skupiny šel předtím, než letěli zpátky do Velké Británie, v Limě na oběd do historické jeskyně. Já se většinou snažím zajít během turné do muzeí, naposledy se mi to povedlo v Mexico City.

V srpnu už popáté dorazíte do Česka. Jaké máte vzpomínky na předchozí koncerty v Praze?
Jeden z našich posledních koncertů se tam konal v den mých narozenin. Užil jsem si skvělou oslavu v místním baru s přáteli. Je to jedno z mých oblíbených měst na světě.

Devátého srpna zahrajete v Plzni. Zajímá mě, kdo z Marillion je největším vyznavačem dobrého piva?
Řekl bych, že těmi největšími milovníky dobrého piva jsem já, Mark Kelly a Steve Hogarth.

Ptám se proto, že Plzeň je městem, kde se vaří světoznámý ležák Pilsner Urquell. Byla by škoda nechat si ujít exkurzi do zdejšího pivovaru, co vy na to?
Bude záležet na tom, jestli nám zbude čas. Často totiž hrajeme v úžasných městech, ale dostaneme se nakonec jen na místo koncertu.

Naplňovali vůbec někdy v historii Marillion heslo: Sex, drogy, rock'n'roll?
Zažili jsme si své, ale budete muset počkat na Fishovu (původní zpěvák Marillion, pozn. aut.) autobiografii, abyste si o tom přečetli. Pokud jde o mě, jsem známý hlavně pro své koktejlové party, které zahrnují spoustu různých barevných kreací a které všechny chutnají úplně nevinně! (smích)

Pojďme k muzice. Na podzim chystáte vydání osmnáctého alba pod názvem Fear. Na co se vaši fanoušci mohou těšit?
Je to výpravné album. A to jak textově, tak hudebně. Pět songů včetně tří dlouhých tracků. Hudebně je to trochu filmové, ale současně velmi aktuální a významné v tématech písní. Jednou z nových písní, kterou jsme poprvé na turné zahráli v Barceloně, je „The New Kings“.

Součástí promo na vašich internetových stránkách je i vtipné video k novému albu v drákulovském, upírovském stylu. Byl vznik nového materiálu skutečně někdy „hororovou“ prací?
Ne ne, to byl jen takový nápad. Myslím si, že je důležité lidem ukázat, že máme smysl pro humor.

Skvělého materiálu, který při koncertech můžete použít, je obrovské množství. Jak vůbec ve skupině probíhají dohady o podobě set-listu? Bývají to emotivní diskuze, kde každý člen kapely chce prosadit to své?
Snažíme se během turné sety co nejvíc obměňovat. Jsou určité skladby, které zřejmě lidé chtějí slyšet pokaždé, ale snažíme se set-list vyvážit tak, aby v něm byly skladby, které lidé milují, ale zároveň i ty, které nás delší dobu neslyšeli hrát.

Zpěvák kapely Steve Hogarth.

Na současném turné hrajete i skladby z původní „fishovské“ éry Marillion. Ať už nesmrtelnou Kayleigh či Lavender. Jaké jsou vlastně vaše současné vztahy s původním zpěvákem Fishem, který v roce 1989 po čtyřech albech skupinu opustil?
Nemáme problém. Viděl jsem jeho vystoupení loni na Loreley prog festivalu, kde jsem druhý den vystupoval se svojí sólovou kapelou. Viděli jsme se spolu, poklábosili jsme.

V červnu jste pro změnu na rockovém festivalu ve Švýcarsku zažili společný večer s členy Queen Brianem Mayem a Rogerem Taylorem. Byl čas zavzpomínat i na legendární queenovské „Magic Tour“ v roce 1986, během kterého jste na několika místech koncertovali společně?
Viděl jsem Briana bohužel jen pár minut těsně předtím, než šel na pódium. Poprvé po těch dvaceti letech! Mám spoustu úžasných vzpomínek na show, které jsme spolu v osmdesátých letech odehráli.

Jak vy osobně prožíváte živá vystoupení? Je pro vás kontakt s publikem stejně fascinující jako v pětadvaceti letech?
Ano. Pokud máte dobré publikum, ta energie a nadšení, které od davu lidí dostáváte, se nedá ničím nahradit. I když je pravda, že noční cestování naším tour autobusem už je pro mě trošku vyčerpávající.

Bez zvuku vaší kytary a nádherných sól si Marillion nelze představit. Jaký je váš recept na to, že ve skupině držíte spolu a patříte 30 let mezi velikány art-rocku?
Máme svobodu hrát muziku, jakou chceme. A pořád je mezi námi pěti neuvěřitelná chemie, neuvěřitelné sepětí. Píšeme mnohem víc hudby, než můžeme kdy využít. Navíc si stále užíváme vzájemnou společnost. Když strávíte tolik času společně, stane se z vás vlastně velká rodina. A i když se občas pohádáme, odpustíme si a zapomeneme na to.

Dotáhnou to tedy Marillion i k albu s pořadovým číslem 20?
To byl vždycky můj plán! A rád bych si myslel, že budeme moct stále psát a nahrávat muziku, i když se jednou případně rozhodneme skončit s koncertováním.

,