Willy Semler je jediným dosud žijícím synem jednoho z nejbohatších továrníků předválečné Plzně Oskara Semlera. Jeho závod vyráběl například gramofonové jehly, které se vyvážely do celé Evropy. V bytě na Klatovské třídě 110 žili Semlerovi celkem pět let.
"Když mi bylo patnáct, začala válka a emigrovali jsme do Austrálie," připomněl devadesátiletý Willy, jehož domovem je dnes australské Melbourne.
RaumplanRaumplan neboli prostorový plán je specifická koncepce pojetí prostoru, s níž Adolf Loos pracoval. Představuje nové řešení obývacích místností, které odporuje obvyklému umístění v jednotlivých patrech. Naopak místnosti jsou umístěné v různých horizontálních úrovních a jsou navzájem propojeny několika stupínky schodů. |
Právě jeho vzpomínky by měly nyní pomoci architektům vrátit bytu původní podobu. "Byt projektoval Loosův žák Heinrich Kulka. Je cenný především tím, že jako jediný ze souboru loosovských bytů v Plzni používá plný raumplan. Za minulého režimu byl ale rozdělen na čtyři menší byty a jeden nebytový prostor," uvedl Petr Domanický ze Západočeské galerie.
Syn továrníka, který využití bytu hodnotí zpětně z pohledu tehdy patnáctiletého studenta, nadšení architektů tolik nesdílí. "Bylo tady hodně prostoru, což ale nepůsobilo příliš domácky a útulně. Ale zvykli jsme si na to," říká.
Pokoj prý sdílel s bratrem Oldřichem, který později emigroval do Ameriky. "Náš dům v Melbourne vypadá úplně jinak. Je mnohem menší, ale bydlí se nám v něm dobře," dodal Willy s tím, že po Plzni se mu prý nikdy nestýskalo.
"Já jsem byl vždycky šťastný tam, kde jsem byl. Nikdy jsem se neohlížel dozadu," konstatuje. "V Plzni navíc žilo mnoho divných lidí," hodnotí s trochou nadsázky.
Na cestě do Plzně doprovodila Willyho Semlera i dcera Helen a vnuk Oskar. "Znala jsem svou babičku jako dámu, která se zajímala o umění, milovala zábavu a měla výborný smysl pro humor. Ale teprve když vidím tento dům, dochází mi více, v jakých poměrech prarodiče žili," žasla Helen Semlerová nad rozlohou bytu.
"V Melbourne bydleli rodiče i prarodiče ve skromném jednoduchém domě, toto je úplně jiný svět! Dokážu si teď lépe představit mnohé, o čem jsem slýchávala celý život jen vyprávět," uznává šestapadesátiletá Australanka.
Exoticky zapůsobil interiér i na jejího syna Oskara. "Je úžasné vidět, kde dědeček vyrůstal. Až dosud jsem o tom vlastně příliš nevěděl. Obdivuji, kolik věcí si z dětství pamatuje," říká Oskar Semler. Nese jméno svého pradědečka, kterého ještě před 75 lety znala celá Plzeň. Na otázku, zda by chtěl jít profesně ve šlépějích svých předků, krčí rameny. "Zajímám se teď hlavně o technologie a informatiku," prozrazuje mladík.
Čeština ale v rodině Semlerů nezní již dvě generace. "Tatínek na nás česky nikdy nemluvil. Teď mě to trochu mrzí. Ale tehdy byla jiná doba, šlo především o to se asimilovat. Dnes je to jiné, děti dnešních australských přistěhovalců se většinou od rodičů učí i jazyk země, ze které přišly," vypráví Helen Semlerová.
