Jeden z posledních exemplářů stíhacího letounu spitfire na světě, který je schopný létat, jeho majitel z Velké Británie přes léto parkuje v jednom z hangárů nedaleko Plzně.
Stroj Supermarine Spitfire Mk.XVI, vyrobený počátkem roku 1945, patří Britovi Stephenu Steadovi.
Spitfire v Líních |
„Spitfire, to je ikona, kus historie, je to sen v něm létat,“ řekl Stead. Kdekoli se s letounem s typickým tvarem i zvukem motoru objeví, cítí hrdost jako majitel i jako pilot. Těší ho, že lidé stroj poznávají a znají jeho roli ve válečné historii.
Před osmdesáti roky byly slavné stíhací letouny spitfire zařazeny do služeb britského Královského letectva (RAF). V Česku je slavný i díky československým pilotům, kteří za války na spitfirech létali. S legendou oblak navštěvuje Stead řadu leteckých dnů a show po Česku nebo se jen tak těší z víkendového brázdění oblohy v okolí Plzně.
V Líních je členem spolku Classic Trainers, který sdružuje lidi s láskou k létání a k historickým letadlům. „Je to jediný spitfire, který je v České republice a v okolí možné vidět ve vzduchu,“ řekl Stead. V aktivní službě RAF jeho spitfire s armádním označením TE184 sloužil do začátku 50. let minulého století a měl na kontě kolem 320 letových hodin.
Od 90. let minulého století prošel dvěma velkými renovacemi. Stále obsahuje až z 90 procent původní díly a součásti. „Od roku 2010 má nalétáno dalších 200 hodin,“ řekl Stead. V Česku je spolu s Radimem Vojtou z Classic Trainers jediný, kdo na spitfiru létá.
Létání se stíhačkou je pohodlné, říká pilot
Byť od roku 1938 do roku 1947, kdy se neustále modernizované spitfiry vyráběly, opustilo výrobní závody na 20 tisíc těchto letounů několika modelů, dnes je jich na celém světě schopno letu jen kolem 50 až 60, poznamenal Stead. Další desítky strojů jsou v renovaci nebo v muzeích.
Stead se svým spitfirem dvakrát ročně absolvuje tříhodinovou cestu se dvěma mezipřistáními mezi Líněmi a Anglií. Na britských ostrovech letoun nejen zimuje, ale také prochází každoroční povinnou technickou kontrolou. I přes poměrně spartánské vybavení je prý dlouhý let pohodlný.
„Někdy může být trochu horko od motoru, ale jinak je to příjemná cesta,“ dodal Stead.
S pohodlím i ovladatelností spitfiru je spokojen i Vojta. Profesionální pilot dopravních letadel má nalétáno 11 tisíc hodin, z toho asi 2 tisíce hodin jako koníček na různých strojích, včetně historických letounů.
Až po desítkách hodin může pilot říct, že se spitfirem umí létat
„Technicky vzato se létání na spitfiru moc neliší od jiných letadel, na kterých jsem doteď létal. Akorát je to trošku větší, trošku rychlejší, víc se musí vzít v potaz kroutící moment motoru, který je výrazně vyšší,“ řekl Vojta.
K tomu, aby mohl ve spitfiru létat, potřebuje jen pilotní průkaz a běžné přeškolení jako na jiné jednomotorové stroje. Na spitfiru má nalétáno asi tři desítky hodin. „Dostat ho do ruky tak, aby člověk letoun dokonale zvládal ve všech možných režimech, včetně jeho použití bojového, to určitě byly desítky hodin. Do té fáze jsem se zdaleka nedostal a jen tak nedostanu,“ řekl.
Podle něj se neočekává, že do podobného letounu usedne pilot hned po základním výcviku, ale už s nějakou předchozí zkušeností s podobnými stroji. „Základní technika pilotáže spitfiru, to je už otázka pár hodin,“ míní.
