"Dvacet let vysvětlujeme, že je naprosto normální, že lidé mohou v přírodě, ale i ve městě či v zástavbě najít srnče, kolouška či zajíčka. Že to, že tam leží v trávě bez rodičů úplně sám, vůbec nic neznamená, ba naopak má to pro něj obrovský význam. Vštěpujeme lidem, že záchrana takových mláďat je zbytečná, nesmyslná a bezvýsledná," říká šéf záchranné stanice Karel Makoň.
Jak to chodí v přírodě s mláďatyZaječice či srna, když porodí mládě, tak ho očistí, nakrmí a odejde od něj. Nechce mládě vystavovat nebezpečí a tak, aby k němu nelákala predátory a nenechala u něj svoji pachovou stopu, nechá ho ležet na místě a odchází od něj. Nakrmit, očistit a zkontrolovat ho přijde večer, kdy je na místě klid a má na vše potřebný čas. Tento důmyslný pud funguje již stovky let. Bezpečnost mláděte je prvořadá a to, že pak mládě večer píská a hledá mámu je rovněž věc běžná. |
Přestože podobných případů v posledních letech nebylo mnoho, letos jich je nepočítaně a lidé urputně zachraňují mláďata všeho druhu na různých místech na Plzeňsku, Rokycansku, Klatovsku i v Plzni.
"Pouze za posledních několik dní jsme ve dvanácti případech složitě vysvětlovali převážně rozněžnělým a naprosto nepřístupným volajícím, že mají zvíře nechat tam, kde ho našli," konstatoval Makoň.
Několik donesených mláďat se mu ještě podařilo vrátit do jejich domoviny včas. "Na místo nálezu se však musí vrátit prakticky okamžitě. Ještě tentýž den a to do soumraku. Problém však nastává v okamžiku, kdy lidé protizákonně chovají mládě doma již několik dní a teprve když jim přestane přijímat potravu či je přestane bavit, obrátí se na záchrannou stanici živočichů. I takové případy bohužel máme," říká Makoň s tím, že taková mláďata už se do přírody vrátit nemohou. Jsou cítit lidským pachem a i kdyby je matka našla, už je nenakrmí.
Uměle odchované srnče, sele divokého prasete či koloucha není možné vypustit do přírody. Zvíře se pak musí umístit do obory, zájmového chovu či zabezpečeného chovného zařízení a do přírody se už nikdy nepodívá.
Jaroslava Janoušová se stará i o srnče z Plas.
"Na lidi zvyklí srnci a jeleni jsou hned v druhém roce života, kdy jsou v říji, pro lidi nebezpeční a většinou to končí tak, že se musí utratit. To znamená, že každé zbytečně donesené mládě není zachráněno, ale odsouzeno k trvalému chovu v zajetí a nebo k utracení," upozorňuje Makoň.
O donesená zvířata z Plzeňska, která už se nemohou vrátit do přírody, pečuje Jaroslava Janoušová s Františkem Čechem. Už teď mají doma několik mláďat, která vyžadují nepřetržitou péči.
