Yvona Kreuzmannová , umělecká ředitelka projektu Plzeň 2015

Yvona Kreuzmannová , umělecká ředitelka projektu Plzeň 2015 | foto: Daniel Beran, MAFRA

Letošní léto bylo jen ochutnávkou, slibuje šéfka projektu Plzeň 2015

  • 0
Co rozhodlo nejtěsnější možné hlasování porotců o zvolení Plzně Evropským hlavním městem kultury? "Získali jsme na svou stranu předsedu komise, byl nadšen už z návštěvy Plzně a dával to jasně najevo, říká umělecká ředitelka projektu Plzeň 2015 Yvonna Kreuzmannová.

Jaké byly vaše pocity poté, co mezinárodní porota oznámila, že vybrala Plzeň?
To se nedá popsat. Byla to obrovská radost, obrovská satisfakce, že ta energie nevyšla naplano. Zároveň je to obrovský závazek. Na tu práci se ale všichni těšíme. Nastartovali jsme styl, který nás baví, a chceme o něm přesvědčit co nejvíce Plzeňanů. Věříme, že to Plzeň vnímá taky takhle pozitivně.

YVONNA KREUZMANNOVÁ

Vystudovala taneční vědy na HAMU, účastnila se řady zahraničních stáží. Provozuje divadlo Ponec. Je zakladatelkou a předsedkyní o.s. Tanec Praha. Jako odborná poradkyně pracovala pro ministra kultury Václava Jehličku.

Co vás tedy čeká?
Ta práce samozřejmě nekončí, ale začíná. Část týmu bude pracovat až do roku 2016. Dá se říct, že to, co bylo v Plzni k vidění letos v létě, byla taková malá ochutnávka roku 2015. Řeknu pár věcí: rozhodně bude zachován Den Meliny Mercouri, to je akce, která vzbudila velký zájem a lidem si líbila. Dále se lze těšit třeba na projekty Trnka z Plzně do světa nebo Voda a život. To je imaginace, která se hodně týká plzeňských řek. Je toho ale mnohem více.

Jak jste si vybírala tým?
Vlastně takovým intuitivním způsobem. Věděla jsem, s kým bych chtěla dělat. Už léta jsem snila o tom, abych mohla být v týmu s Šárkou Havlíčkovou nebo s Kateřinou Melenovou. To jsou osobnosti, jejichž výsledky znám a sleduji je dlouho, ale nejsou z Plzně. Mojí snahou bylo prostřednictvím kontaktů, které jsem měla, vytipovat lidi, kteří jsou naladěni na stejnou strunu. Aby byli schopni vnímat to, o co nám jde. Byla jsem strašně překvapená, kolik se nám jich podařilo objevit.

Převyšoval někdo v týmu svými kvalitami ty ostatní?
Na to se mi těžko odpovídá. V každé fázi se projevila síla někoho jiného. Řekla bych, že to bylo velmi vyrovnané. Základ kreativního týmu tvoří sedm osobností z Plzně, což je pro mě velmi důležité. Nechtěla jsem, aby v něm byla převaha lidí, kteří neznají Plzeň a Plzeňsko. Neplzeňáků je nás méně než polovina. Navíc každý má úplně jiný úhel pohledu. Pro všechny bylo zajímavé naučit se vnímat to a respektovat jiný názor než mám já.

Co hrálo podle vás roli při rozhodování porotců?
Důležité byly všechny tři složky kandidatury. Podařilo se fantasticky dopracovat přihlášku, jít více do hloubky a dát jí novou šťávu i grafiku. To je důkaz, kam jsme se v druhém kole výběru posunuli. Roli hrála také návštěva poroty. Neměli jsme jedinou negativní reakci. Podstatná byla i prezentace. Že jsme neznejistili, že jsme na všechny otázky dokázali odpovědět. To byla tečka, kterou jsme porotce přesvědčili.

Prezentace měla skutečně velmi originální formu. Například jste v samotném závěru ostříhali jednoho ze členů týmu, Romana Černíka. Proč?
Nemám ráda akce, kdy přijde pět "kravaťáků" a něco odříká. Jedním z nejhezčích momentů prezentace byla citace: "To beer or not to beer? Shakesbeer" (parafráze na Shakespearovu větu Být či nebýt, pozn. red.). V ten moment se páni porotci opravdu bavili. Tím druhým bylo, když jsme nezapomněli říct, že Plzeň je v každém z nás. Právě porvat se s tím, že Plzeň není jen pivní kultura, bylo to nejtěžší.

Po vyhlášení výsledků se objevily spekulace, že zahraniční porotci hlasovali pro Ostravu, domácí pro Plzeň. Co si o tom myslíte?
To je nesmysl, podle mě to bylo zhruba půl na půl v obou skupinách, v zahraniční i české. Jsem přesvědčena o tom, že jsme na svou stranu získali předsedu komise, protože byl nadšen už z návštěvy Plzně a dával to jasně najevo.

Proč jste se rozhodla do projektu vstoupit?
Bylo to těžké rozhodování. Mám hodně aktivit doma v Praze i po Evropě. Mám dvě děti a jsem na ně sama. Ale moc mě lákala ta představa, že plzeňský experiment by mohl být takovou laboratoří Evropy. Že ukážeme, že i v regionu střední a východní Evropy se dá vytvořit skutečně kreativní prostředí, které bude atraktivní nejen pro lidi, kteří tu žijí, ale i pro ty, kteří sem přijedou.

Jaký je tedy teď váš vztah k Plzni?
Nejsem tu narozená, ale už jsem adoptovaná. Plzeň si mě naprosto získala. Baví mě, když jsou lidé otevření. Tady se otvírat začínají.