Před třemi lety v srpnu museli hasiči po prudké bouřce evakuovat 70 dětí z tábora ve Lhotě pod Radčem. Jen pár dní předtím jich odváželi 25, tentokrát z Jablečna nedaleko Zbirohu. I kvůli podobným případům se letní tábory postupně mění. Převažují ty, v nichž jsou děti ubytovány v budovách, a nikoliv pod stany.
„Největší zlom nastal před třemi lety,“ povšimla si Eva Tischlerová, ředitelka Střediska volného času Radovánek s centry v Plzni, Kaznějově, Manětíně, Nečtinech a Kozolupech.
Radovánek nabízí víc než pět desítek táborů s nejrůznějším zaměřením. Postupně začíná být patrný posun k příměstským táborům, u těch pobytových pak organizátoři raději volí ubytování v hotelu, penzionu nebo rekreačním středisku. Podle Tischlerové to v případě táborů pořádaných Radovánkem může být až 70 procent z těch pobytových.
„Vybíráme základny podle toho, kde nejsou řeky a potoky. Je to taková naše pojistka,“ říká Tischlerová, podle níž v minulosti bývaly tábory například na loukách. Vybavuje si ale, že kvůli průtrži mračen došlo i k noční evakuaci. Stávalo se také, že louky byly natolik podmáčené, že děti ze stanů vylézaly ráno přímo do vody.
„Louka v Klenovicích, na kterou jsme dlouhé roky jezdili, měla vysokou hladinu spodní vody. Rychle se podmáčela a rozbahnila,“ vzpomíná Jaroslav Kubík, ředitel Domu dětí a mládeže Nýřany. I to byl jeden z důvodů, proč organizace začala hledat táborovou lokalitu jinde.
Řadu let jezdili s dětmi do Železné Huti. Nyní už asi osm let jezdí nejprve na tábor k moři. Druhý tábor, tuzemský, bývá vždy na nějaké horské chatě.
Destinaci vybírají v Nýřanech i s ohledem na požadavky rodičů, kteří si dnes ve větší míře přejí, aby tábor měl zajištěné určité zázemí. Zejména kvůli dešťům, aby se děti měly alespoň kde usušit.
„V Klenovicích jsme chodili dětem věci sušit i do místní hospody,“ směje se Kubík a dodává, že leckdy nebylo možné z tábora vyjet autem - a na nákupy se muselo pěšky. „Já už bych si dneska na podsadový tábor taky netroufl,“ netají se Jaroslav Kubík.
Klatovský Dům dětí a mládeže přistoupil ke kompromisu. Na jeho táborech spí děti sice převážně ve stanech, k dispozici mají ale i zázemí budovy. „Například tam je velká společenská místnost, kuchyně nebo sociální zařízení,“ jmenuje ředitel domu dětí Tomáš Kovanda.
Tábor U Smrku má traktory pro případnou evakuaci
I přes narůstající zájem o tábory v „kamenných“ ubytovnách existují také ty klasické, čistě stanové. „Rozhodně si nemůžeme stěžovat na nízký zájem. Z 90 procent s námi jezdí děti opakovaně,“ říká například Vlastimil Kuška, jeden z organizátorů letního tábora U Smrku v údolí Manětínského potoka.
Tábor je čistě stanový, podle Kušky je však zázemí v podstatě lepší než v mnohých kamenných ubytovnách. Na místě stojí i veliký stan, do něhož je možné se ukrýt v případě nepříznivého počasí.
„Máme tady i traktory. Pokud by to bylo nutné, jsme schopni se sami evakuovat,“ konstatuje Kuška a vzápětí dodává, že dosud k tomu nedošlo. „O přesunu vůbec neuvažujeme. Jezdíme na tohle místo už třicet let,“ odmítá Vlastimil Kuška. Stanové tábory pořádají například i skautské oddíly.
