Zdeněk Pikal pracuje jako učitel na základní škole při dětském domově v Hostouni a výrobu košíků i dalších předmětů bere jako odreagování. „V dětském domově pracuji hlavou. Tu je potom třeba doma pročistit a k tomu mi slouží pletení košíků,“ říká.
Vrby na proutky si dokonce sám pěstuje. Na zahradě má v současnosti na osm tisíc stromků.
Jak dlouho trvá naučit se vyrábět pohledné košíky? „Osobně nejsem spokojený ani dnes. Jsem hodně sebekritický a vidím každý nepovedený detail. Když jsem udělal první košík, tak jsem na něj byl hrozně hrdý. Když jsem ho viděl za dva roky, lidem jsem říkal, aby mi ho vrátili, že s ním nemůžou chodit, protože dělají ostudu,“ líčí učitel a řemeslník v jedné osobě.
Občas musí být i vývojářem. Nástrojů nutných k výrobě košíků na trhu totiž moc není. „Jsme proto nuceni si pomůcky vyrábět svépomocí. Kolega mi například vyrobil elektrický hoblík, který se používá k úpravě vrbových prutů,“ řekl Zdeněk Pikal.
O tom, že by skončil se školou a živil se jen výrobou košíků ale neuvažuje, protože by si prý na živobytí nevydělal. „Když budu dělat například truhlu, spotřebuji na ni spoustu materiálu a času. Když ji prodám za 1500 korun, tak jsem rád. Lidé nejsou ochotní za tyto výrobky zaplatit, protože jsou zvyklí na čínské košíky za 60 korun. Takové jim rok slouží, pak se rozpadnou a lidé mi je přinesou, abych to opravil,“ vysvětluje mistr košíkář, který prý měl zatím jen jedinou reklamaci.
„A to bylo od manželky, když jí upadlo ucho od jednoho z mých prvních výtvorů,“ směje se.
Životnost košíků, nůší nebo zásobníků na dřevo podle Pikala záleží i na tom, jak se o ně lidé starají. „Když nechají košík viset na větvi na dešti či mrazu, tak jim moc dlouho nevydrží. Nemá rád ani moc velké sucho, kvůli kterému přeschne a praská. Dobré je polovlhko, které je například ve stodolách,“ radí košíkář.
Proutky od potoka se použít nedají, tak vrby pěstuje sám
Propagace košíkářského řemesla už podle něj nese plody. Lidé se prý na něj stále častěji obracejí s prosbou o řízky, protože si chtějí vrby sami pěstovat a plést z nich košíky nebo pomlázky.
Zdeněk Pikal se totiž stal i znalcem různých odrůd vrby. „Nejdříve jsem zkoušel plést košíky z proutků, které rostou někde u potoka a zjistil jsem, že to nejde. Sháněl jsem tedy odrůdy od starých košíkářů, část jsem přivezl ze Slovenska, část mám ze Švédska, Anglie i Uralu,“ prozrazuje.
Díky těmto znalostem se na Zdeňka Pikala obracejí i firmy, které se starají o veřejnou zeleň, aby od něj koupily vhodné odrůdy vrb. „Dají se totiž vybrat takové, které mají pěkné proutí a zároveň kvetou celoročně, takže z nich je dvojí užitek -napasou se včely a košíkáři si upletou košíky,“ řekl Pikal.
Kvůli velkému zájmu o řemeslo předvádí pletení košíků na různých akcích pro veřejnost a kurzy pořádá i doma.
