Muž v nejlepších letech možná přijde o prst. Nechtěli ho totiž přijmout na chirurgii poté, co se poranil. Lékaři argumentovali tím, že mohou ošetřovat jen vážné stavy. Po čtyřech dnech ambulantního převazování řekli, že ho raději hospitalizují a teď mu hrozí amputace.
Jedná se o příběh, se kterým se kvůli koronavirovému omezování péče v nemocnicích setkal nýřanský praktický lékař Josef Dvořák.
„Muž opakovaně chodil do nemocnice s oteklým zaníceným prstem. Protože byl mimořádný stav, řekli mu, že se to bude řešit jen ambulantně. Ale zhoršilo se to natolik, že je nakonec hospitalizovaný,“ přiblížil Dvořák, který nechtěl zveřejnit nemocnici, kde se to stalo. Případem chce prý apelovat na všechny lékaře.
Lidé mají strach z nákazy, k lékaři raději nechodí
Důvodem zanedbávání péče je podle Dvořáka také strach pacientů, aby se u lékaře nenakazili. „Kdo ví, kolik lidí třeba přechodilo infarkt,“ pokládá si otázku Dvořák. Lidé jsou podle něj dnes tak posedlí strachem, že nevycházejí ven.
„Senioři mají zákaz vycházet nařízen od svých dětí. Lidé jsou zpanikaření. Nedávno jsem viděl v krámu mladého kluka, který měl nasazenou potápěčskou celoobličejovou masku, přitom je jen nízká šance covid-19 chytit, když si jdu nakoupit,“ uvedl lékař.
Volají mu prý i pacienti, kteří dosud chodili do odborných ambulancí nemocnic.
„Lékaři do telefonu pacientům řeknou, že jim nemůžou napsat léky, a ať se obrátí na nás. Žádají o léky, které nesmíme předepisovat. Jsou pak v neřešitelné situaci, když nemají léky na prostatu nebo plicní léky. Kdybych je předepsal, dostal bych je k úhradě od pojišťovny. Pacientům doporučím, ať volají zpět a léky požadují znovu,“ popsal Dvořák.
Nejsem v ordinaci, nemám ochranné pomůcky
Podle něj nepracují ani někteří ambulantní specialisté. „Řeknou, že se bojí. My jsme přitom v ordinaci po celou dobu koronavirové krize. Když přijde někdo s bolestí zad, mám jen ústenku, když přijde někdo s respiračním onemocněním, máme brýle, štíty, respirátory,“ doplnil.
S tím, že někteří lékaři nejsou v ordinaci, se prý na dispečinku krajské záchranné služby setkala i jeho pracovnice a zároveň mluvčí záchranky Mária Svobodová. „Některým volajícím doporučuji, ať jdou ke svému lékaři. A někteří mi odpoví, že jejich praktik už dva týdny neordinuje,“ říká Svobodová.
„U ambulantního specialisty jsem se setkala s odpovědí: Nejsem v ordinaci a nebudu, protože nemám ochranné pomůcky. Ale jak to, že je nemá, když je mají všichni lékaři?“ upozorňuje s tím, že všichni lidé už by se měli chovat normálně.
I ona potvrdila, že se lidé bojí jít k lékaři kvůli možné nákaze a návštěvu odkládají. Z celkového počtu výjezdů je zhruba pět až deset procent k pacientům, kteří návštěvu lékaře odkládají. „Není to tak, že by jejich zdravotní stav byl fatální, většinou je to chronický stav, který už vyžaduje hospitalizaci. Ale kdyby šli k lékaři o týden dříve, vyřešilo by se to medikací,“ vysvětlila Svobodová.
Internistka a diabetoložka Blanka Radová z plzeňské ordinace Dialine uvedla, že nezná v okolí jediného kolegu internistu a diabetologa, který by nezajistil péči o své pacienty. Ale přístup nemocnic, které měly omezenou péči a čekaly s nadsázkou řečeno jen na pacienty s covid-19, považuje za problém.
„To se asi dít nemělo. Ale po bitvě je každý generál. Vše se zkrátka podřídilo tomu, aby v Česku nenastal italský scénář průběhu epidemie,“ shrnula. I jí se prý stává, že část pacientů se do ordinace bojí chodit.
„Když s nimi ale má lékař vybudované úzké vztahy a všechny je zná, dá se stávající krize překlenout, protože pacient se nebojí zavolat. Po telefonu sice léčit nejde, ovšem když pacienta znáte, můžete lépe poznat, jak mu je. Kdyby tomu tak nebylo, měli by tito chroničtí pacienti závislí na pravidelných kontrolách problém,“ popsala Radová s tím, že část starších stabilizovaných pacientů k návštěvě nenutí, ale jejich stav s nimi konzultuje.
O pacienty v ordinaci je pak postaráno s pomocí hygienických opatření, aby se předešlo nákaze covid-19.
