Knihu nazvanou Kaolin na severním Plzeňsku pokřtil ředitel společnosti LB Minerals, která v Kaznějově těží, Ladislav Matoušek spolu s Miroslavou Maškovou a jejím synem Viktorem (na snímku zleva). | foto: Jiří Bervida, MAFRA

Kniha mapuje těžbu kaolinu v Kaznějově, její autor se vydání nedožil

  • 6
Kaolinový lom v Kaznějově na severním Plzeňsku patří k největším ve střední Evropě a letos slaví 130 let od zahájení těžby. A právě nyní vychází první kniha, která mapuje historii lomu. Jejím autorem je Josef Mašek, který tu celý život pracoval. Vydání své knihy se ale nedožil. Zemřel v roce 2010.

Josef Mašek téměř čtyřicet let sbíral materiály, dokumenty, mapy a fotografie týkající se těžby kaolinu na severním Plzeňsku. Chtěl dát dohromady knihu, která by čtenářům přiblížila fenomén tak příznačný pro severní Plzeňsko.

Historie kaolinky

V okolí Horní Břízy a Kaznějova jsou největší ložiska kaolinu v Česku. Surovina se zde těží od roku 1882. Lom v Kaznějově je největší ve střední Evropě, ročně vyprodukuje 320 tisíc tun kaolinu. Ten tvoří 18 procent vytěženého materiálu. Zbytek jsou dál využitelné písky a kamenivo. Ročně se v Kaznějově vytěží 1,8 milionu až dva miliony tun materiálu. Až 75 procent suroviny jde na export. Hlavními odběrateli jsou Německo, Benelux, severní Itálie, Slovensko, případně Polsko.

Knihu se nakonec podařilo vydat. Její autor se toho ale nedožil. Zemřel v roce 2010 ve svých třiašedesáti letech krátce před dokončením publikace.

Na sběr historických materiálů se vrhnul, když začal pracoval v ledecké plavírně, to bylo v roce 1968. Poté krátce působil ve Škodovce. Jako absolvent Střední průmyslové školy v Příbrami si při zaměstnání dodělal vzdělání na Vysoké škole báňské v Ostravě.

"Jeho záliba byla opravdu veliká, zajímal se o historii, měli jsme těch materiálů doma tolik, bylo to úplné skladiště," řekla manželka autora knihy Miroslava Mašková. Některé dokumenty jsou třeba i přes sto let staré.

V nové knize plné fotografií a dokumentů se lidé dočtou prakticky vše o těžbě kaolinu na severním Plzeňsku, která tu dala práci tisícům lidí. Kopáči původně neměli žádné stroje a těžili ručně, nejprve ve štolách. Až pak se přešlo k otevřené jámě a těžilo se oběma způsoby. Po roce 1951 už zůstalo jen u povrchové těžby. Nastoupily bagry a další těžká technika.

„Kniha potěší nejen hornické patrioty, ale i všechny příznivce zdejšího regionu,“ uvedl generální ředitel společnosti LB Minerals, která v Kaznějově kaolin těží, Ladislav Matoušek.