Kardinál Dominik Duka přivítal prvňáky v ZŠ ve Spáleném Poříčí na Plzeňsku.

Kardinál Dominik Duka přivítal prvňáky v ZŠ ve Spáleném Poříčí na Plzeňsku. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

Prvňáky přivítal kardinál Duka. Jako malý se bál, že se ve škole ztratí

  • 17
„Když jsem já nastupoval do první třídy, bál jsem se, že se ve škole ztratím.“ Tak zavzpomínal na svůj první školní den kardinál Dominik Duka, který v pondělí přivítal v lavicích žáčky 1. třídy ZŠ ve Spáleném Poříčí na Plzeňsku. Její žáci i kantoři se angažují v hnutí Stonožka, které pomáhá dětem.

„Náplní hnutí Stonožka je pomoc našich dětí dětem, které žijí v zemích, v nichž působí naše, slovenská nebo norská armáda. Děti malují obrázky a výtěžky z výstav pak putují jako dar do těchto zemí. Je to spíše symbolický dar, k tomu ale naše armáda v těchto oblastech buduje školy nebo zdravotnická zařízení,“ vysvětlil kardinál, který má od roku 2010 v rámci Biskupské konference oficiálně na starosti vojenské kaplany.

„Předtím jsem toto vykonával z vlastní přičinlivosti. Měl jsem k vojenským uniformám blízko, protože můj otec byl voják z povolání, který sloužil mimo jiné také v anglické armádě. To pro něj ovšem znamenalo i vězení, degradaci, pomocné práce a podobně. Myslím, že mně to dalo do života takovou školu, že vím, co znamená mít přátele a mít rád svou zemi,“ zamyslel se.

Dalším důvodem, proč si Dominik Duka vybral jako cíl své návštěvy školu právě ve Spáleném Poříčí, je i to, že kardinál tento kraj dobře poznal už před téměř čtyřiceti lety.

Kardinál mezi prvňáky

„V roce 1975 jsem necelý rok působil na faře v nedalekých Nových Mitrovicích. Spálené Poříčí bylo přestupní stanicí v autobusové dopravě, auto jsem tehdy neměl. A jezdil jsem sem také k zubaři,“ prozradil.

Kromě toho místní fara byla prý v té době jakýmsi útočištěm pro setkávání kněží.

„Tehdy se duchovní mohli oficiálně scházet jen pod státní kontrolou. A tady jsme se u pana děkana Melky mohli setkat a mluvit zcela svobodně,“ vysvětlil Duka.

Přestože na jižním Plzeňsku pobýval Dominik Duka v nesnadném období, na region rozhodně nezanevřel.

„Nebyla to snadná doba, ale na druhé straně toto je vcelku tradiční kraj, což bylo před 40 lety ještě markantnější. Byla zde i tehdy velká podpora ze strany věřících i vedení obcí. Proto na toto období vzpomínám velmi rád,“ řekl.