Psychiatr Fakultní nemocnice v Plzni Jiří Podlipný srovnává současnou situaci nejen s tím, co se dělo kolem havárie jaderné elektrárny v Černobylu, ale také s nástupem terorismu 11. září 2001 a s pozdějšími útoky teroristů ve Francii.
„Ale i s tím, co se dělo kolem migrační krize v roce 2015. Události kolem šíření koronavirové nákazy se od těchto událostí liší tím, že se lidí v Česku dotýkají přímo a je to kolem nich,“ říká psychiatr.
Jaký dopad taková situace může mít na psychicky labilnější lidi?
Jsou lidé, kteří už mají nějaké psychické potíže, s nimiž se léčí. S těmi se setkávám a od té doby, co se situace kolem koronaviru u nás zhoršila, jsem měl několik případů pacientů, kteří byli ve stabilizovaném stavu, ale ten se zhoršil. Jednalo se například o lidi, kteří mají strach ze špíny nebo z infekce. Musel jsem několik takových pacientů v posledních dvou týdnech řešit, protože u nich znovu propukly některé závažné příznaky a musela se zintenzivnit léčebná strategie. Současná situace se může nepříznivě odrážet u lidí, kteří mívají hypochondrické stavy a mají strach z nemocí. Ti se začínají více sledovat. A dovedu si představit, že i když nemají žádné příznaky nákazy koronavirem, budou chtít otestovat, aby se dozvěděli, zda jsou infikovaní.
Nemohou se ale při tom, co se děje, podobné úzkostné stavy týkat i zdravých lidí?
Mohou, ale v mnohem menší míře a intenzitě.
Ale i zdraví nyní občas sami sebe začínají podezřívat, že se nakazili, a mluví o tom, že by se nejraději nechali otestovat.
To ano. To si dovedu představit. Ale zřejmě to nebude stav, který takové lidi ovládá a nemohou ho dostat z hlavy. To, o čem jste mluvil, může souviset se znejistěním lidí a se strachem, k němuž mohou vést i všechna opatření, která mají zabránit šíření infekce. Jsme v podstatě ve výjimečném stavu, a to samo o sobě je problém pro lidskou psychiku. Vnímání toho může vykrystalizovat tak, že lidé začnou mít podezření, že se infikovali. Myslím, že pak by jinak zdravého člověka negativní výsledek testu uklidnil.
Nicméně současná situace, kterou provázejí různá omezení, může i lidi jinak psychicky zdravé dostávat do dlouhodobého stresu. Můžou to snášet špatně. Máte obecnou radu, jak s tím mají zacházet?
Problém je, že nyní mají lidé do značné míry omezenou možnost se stýkat. Pro většinu lidí totiž nejjednodušší způsob, jak z tísnivých pocitů unikat, je to, že se sejdou, společně to rozeberou a společně si něco prožijí. Unikají i tím, že se sejdou v hospodě, jdou na koncert nebo na ples. Tato jednoduchá a účinná možnost nyní odpadá. Výhodu v současné situaci budou mít ti, kteří jsou zvyklí být o samotě, možná jsou trochu melancholici a například si užívají samostatné vycházky v přírodě nebo dělají individuální sporty, chodí běhat nebo se věnují turistice samostatně. Ti jsou na tom teď lépe, protože není prostor pro kolektivní aktivity.
Dobře. Máte ale recept, jak si mají počínat ti, kteří dopady opatření proti šíření nákazy snášejí hůř?
Doporučoval bych, aby se více zaměřili na vzájemnou podporu v rodině. Myslím, že v současné době se ukazuje, jak je důležitá kvalitní rodina. Dnes mají asi všichni mobilní telefony, a pokud není možný osobní kontakt, tak si mohou častěji volat a bavit se spolu.
Řada lidí kvůli dění kolem koronaviru sleduje mnohem víc zprávy na internetu, v rádiu nebo televizi. Jak se na jejich psychice může odrazit, pokud tím stráví hodiny denně?
Určitě by to neměli přehánět. Nechci tím ale vybízet k tomu, aby se nesnažili být informovaní. Někteří lidé při dlouhodobém sledování zpráv katastrofického typu mohou podléhat pocitu bezvýchodnosti. Je tedy rozumné si dávkovat zpravodajství. Doporučil bych, aby si lidé sami určili nějakou omezenou dobu, po kterou budou zpravodajství sledovat. Někomu může stačit čtvrt hodiny, někomu hodina. Ale je dobré, když si člověk řekne, jakou dobu zpravodajství stráví, aby si udržel nějakou zdravou míru.
Jaký vliv na vnímání situace lidmi mají podle vás nejrůznější vyjádření představitelů státu nebo obecně politiků? Myslíte, že to je podstatný faktor?
Celkovou atmosféru určitě také ovlivňují. Mám pocit, že jejich vyjadřování rámuje ten příběh, který nyní prožíváme. Nemohu se ovšem zbavit dojmu, že někteří politici nedokázali přepnout ze svého permanentního marketingového módu do toho, čemu se říká státnická odvaha. Tím mám na mysli, že by měli být věcní, dobře připravení na veřejná vystoupení, neměli by improvizovat a vařit z vody. Měli by vystupovat se strukturovanými srozumitelnými prohlášeními.
Není ale třeba improvizace nebo bezprostřednost lepší cesta k tomu, jak se veřejnosti přiblížit a dát jí najevo, že jsou s nimi na jedné lodi?
To si nemyslím. Oni se nám snaží říct, že situace je vážná a že jsou omezena naše lidská práva. Proti tomu neprotestuji. Situace je asi opravdu tak vážná, že se musíme omezit. Ale k tomu není vhodná improvizace, která někdy může působit diletantsky. Například když mluvili o tom, že někde byla nasmlouvaná dodávka milionů roušek, a pak se najednou zjistí, že je nemáme. Myslím, že z jejich strany je třeba zaujmout racionální postoj a prezentovat promyšlená a jasná vyjádření a mluvit o konkrétních věcech.
Jak jste vnímal prohlášení německé kancléřky Angely Merkelové, že se novým typem koronaviru může nakazit 60 až 70 procent Němců? Premiér Andrej Babiš řekl, že taková prohlášení vyvolávají spíš paniku. Byl tedy výrok kancléřky vhodný?
Byl to odvážný výrok. Odvážný v tom smyslu, že byl blízko realitě. Pokud se nad tím někdo zhrozil, tak je možná od té reality odtržený on sám.
Myslíte si, že nouzový stav, do kterého se společnost dostala, může mít do budoucna i významnější pozitivní efekt? Může ji posunout v něčem k lepšímu?
To určitě. Krize, ve které jsme, je částečně i důsledkem toho, že společnost je zinfantilizovaná, tedy, že se mnozí chovají jako přerostlé děti. Mnoho lidí si nedostatečně uvědomuje, že k životu patří i smrt. Do současné situace se tak promítá i existenciální tíseň lidí, kteří dlouhodobě vytěsňují záležitosti života a smrti ze svého vědomí a nepracují s nimi. Je přitom velký úkol našeho života pracovat i s pocitem vlastní smrtelnosti. Současný stav může mít pro mnohé pozitivní přínos tím, že je to šance začít se zamýšlet nad životem a smrtí. V každé rodině to bude probíhat jinak. Přál bych lidem, aby zkušenost z toho výjimečného stavu vedla k tomu, aby se alespoň mezi blízkými k sobě začali chovat líp. Už teď je třeba se vzájemně podporovat a dodávat si optimismus. Tím nemyslím, že bychom si měli něco nalhávat.
