Scénář pokračování filmu Pojedeme k moři už je napsaný, říká Jiří Mádl

  8:44
Svou režijní prvotinu Pojedeme k moři, ale i další dva snímky, v nichž hraje, představil na plzeňském filmovém festivalu Finále Jiří Mádl. "Mému srdci je z nich nejblíž zřejmě Pojedeme k moři. To je moje dítě, reakce na něj mě tady zajímají nejvíc," řekl v rozhovoru pro MF DNES.

Festivalu Finále se v Plzni zúčastnil i herec, scénárista a režisér Jiří Mádl. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

Říkal jste, že pokud budou ohlasy na snímek Pojedeme k moři dobré, budete uvažovat i o pokračování. Může se tedy toto "vaše dítě" těšit na sourozence?
To bych samozřejmě chtěl. Scénář jsem měl dokonce napsaný dřív, než jsme začali točit Pojedeme k moři. Bude mít ale asi složitější cestu na svět než moje prvotina. Já jej ale nemusím za každou cenu režírovat. Co bych chtěl dělat určitě, je psát dál scénáře. Toho se vzdát nechci.

Proč bude výroba složitější?
Vím, že se nemůže odehrávat v Čechách. Scénář jsem psal v New Yorku a pro New York. Dá se nějakým městům přizpůsobit, musí být ale kosmopolitnější než Praha. Myslím, že nejmenší město, kde by se dalo natáčet, je Berlín. Teď čekám, jestli se to povede. Chtěl bych se toho ujmout jako režisér, kdyby ale pomohlo, že se toho ujme někdo jiný místo mě, rád mu to přenechám.

Z filmu Pojedeme k moři.

O čem film bude?
Nevím, jestli už můžu úplně prozradit děj, ale jmenuje se Na střeše. Celý se odehrává v jedné budově. A na budově, jak název napovídá. Můžu říct, že je to ještě komornější než Pojedeme k moři. To je film o všeho všudy šesti hercích, tohle bude jen o dvou. To je taková zvláštnost.

Jak se po deseti letech stane herec scenáristou a režisérem?
Chtěl jsem psát vždycky. Herectví mě od toho trochu odvedlo, zároveň mě k tomu po deseti letech vlastně trochu nasměrovalo. Zajímavé bylo, že jsem měl mnohem dřív tu formu filmu než jeho obsah. Když jsem četl knížku Marka Haddona Podivuhodný případ se psem, psanou z pohledu dítěte, uvědomil jsem si, že nic takového ve světě filmu neexistuje. To mě lákalo. Zároveň jsem nechtěl, aby to bylo samoúčelné, aby forma přebila obsah.

Co vás pak nasměrovalo ke zpracovanému tématu?
Hledal jsem, co by se tímhle způsobem dalo vyprávět. Pak se mi stala taková životní událost, která se mě, ani nikoho v mém okolí netýkala, zároveň se mě strašně dotkla. Co přesně to bylo, nechci říkat, abychom neprozradili pointu filmu. Z té situace tam vlastně moc není, ale je tam taková metafora, která dokáže přenést ten pocit z ní. Tvořit jsem začínal odzadu. Měl jsem pocit, který jsem chtěl sdělit, a na něj jsem nabaloval všechno ostatní.

Původně měl film natáčet Jaroslav Fuit. Co se stalo? Proč jste se nakonec režie ujal vy?
Je to hodně specifický film. Do scénáře jsem psal různé poznámky, co kamera vidí a co nevidí. Což je běžně režijní poznámka. Bez ní by ale tenhle scénář nedával smysl. Lidé tím získali pocit, že to chci také režírovat. Třikrát jsem dostal nabídnuto, abych to točil, i od producenta Miloslava Šmídmajera, a třikrát jsem to odmítl. Svoje představy jsem dál vysvětloval a pak jsem si uvědomil, že by to mohlo skončit jako normální film, který by byl možná trochu proložený záběry z ruky dítěte. Najednou jsem o to začal hrozně bojovat. Potupně jsem se tedy přihlásil a nenechal jsem se už odradit vůbec ničím. Věděl jsem, že to chci prosadit.

Ve filmu hraje i Ondřej Vetchý, po jehož boku se objevujete i v Colette. Jak se vám s ním pracovalo? Neměl jste z něj respekt, když jste byl namísto jeho kolegy najednou šéf?
To ani ne, asi i tím, že ho znám. Spíš jsem měl ze začátku strach z Jarky Pokorné a Lucky Trmíkové. Bylo to ale naprosto v pohodě, prostě se pracovalo. A spolupráce s Ondrou Vetchým byla vlastně jednodušší, než jsem čekal. Všichni mě před ním varovali, že je svéráz, že když nechce, dělá si, co chce. Ale nic takového se mi nestalo. Nás totiž spojuje spoustu věcí. Jsou herci, kteří fungují ve skupinkách, patří k nějakým režisérům, divadelním a jiným skupinám. Jsou výborní a je to v pořádku. My s Ondřejem Vetchým ale stojíme trochu mimo tyhle kruhy a z nějakého důvodu jsme na sebe začali slyšet už dávno. Rozumíme si.

A jak se vám pracovalo s dětmi?
Vlastně líp než s dospělými. Neměl jsem se kde režii, tedy komunikaci s herci, učit, já jsem se ji učil během castingů s dětmi, které trvaly půl roku. Naučíte se komunikovat s dětmi, třeba i těmi netalentovanými, kdy člověk musel vše polopaticky vysvětlovat. Fungovalo to. A ti mí, Petr Šimčák a Jan Maršál, to jsou géniové. To jsem pak převedl i na ty dospělé, jen ti občas měli nějakou doplňující otázku.

Snímek z filmu Konfident.

Dokázal jste si získat u představitelů klukovských rolí respekt?
S Honzíkem Maršálem jsme si pořád psali vzkazy na klapku. Na každé byl nějaký. Honza třeba napsal: "Jirka to nezvládá" nebo "Mádl je starej". A já zase napsal: "Maršál smrdí". Ale jinak ze mě měli respekt, bylo to dobrý. (smích)

Je něco, co se podle vás ve filmu nepovedlo tak, jak mělo?
Trochu se to bojím říct, ale já jsem vlastně spokojený se vším. Kdybych se zamyslel, asi by mě něco takového napadlo, ale já jsem měl hrozné štěstí na všechno. Na herce. Na počasí. Nechci znít neskromně, ale myslím, že bych se rouhal, kdybych tvrdil, že bych chtěl mít něco jinak.

Bude vás teď vůbec ještě bavit hraní? Nebude to trochu nuda?
Já se na to docela těším, potřebuju si odpočinout. To je podobné, jako když se mě někdo ptá, jestli mi vyhovují komediální nebo vážnější role. Není to tak, že by mi vyhovovalo to nebo to. Před dvěma lety jsem měl několik vážných rolí za sebou - Konfident, Slunce, další role v televizi. Hrozně jsem se pak těšil na natáčení komedie Probudím se včera. Režií jsem teď trochu vyčerpaný a na hraní se vlastně těším.

Zmínil jste snímek Konfident. Nemrzí vás, že tak trochu prošel nepovšimnut?
To je asi moje největší pracovní zklamání. Každý o něm se zvláštním respektem říká, že to je dobrý film. Ale nemá diváky, vyšlo na něj nejmíň recenzí z mých filmů. Pro mě je to přitom srdcovka. Bude to znít hrozně, ale když film nemá diváky, ohlasy kritiků, ani nedostane žádnou cenu, je to skoro, jako by nebyl. Když se nic z toho nedostaví, hrozně to mrzí. Vy na tom strávíte nějakou dobu, je to třeba i dobrý film, ale takhle prošumí. Prošumí tím třeba dva roky života.

Když to vezmeme z druhého konce, je pro vás zatím největším pracovním uspokojením Pojedeme k moři?
Je. I největším překvapením. Všichni čekali průser, až na úplné výjimky, ale slyším samé kladné ohlasy. Ani diváků není úplně málo, i když to není mainstreamový film. Chtějí jej na festivaly do zahraničí. Nemám si na co stěžovat.

  • Nejčtenější

V 92 letech zemřela Anna Váchalová, jako dítěti jí matka uřízla obě ruce

26. března 2024  17:21

I přes hendikep, kdy jí matka ještě jako malé holčičce uřízla obě ruce v zápěstí, se Anna Váchalová...

Tři učitelky ze školky na Plzeňsku okusily HHC. Po práci skončily v nemocnici

23. března 2024  11:50

Policisté se od pátečního večera zabývají intoxikací tří učitelek mateřské školy v Holýšově na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sedm let za mřížemi, navrhuje žalobce Berbrovi. Vyšší trest pro Rogoze?

26. března 2024  11:53,  aktualizováno  12:25

Státní zástupce Jan Scholle navrhuje pro Romana Berbra, hlavního obžalovaného v kauze údajné...

Na přechodu v Plzni srazil autobus staršího muže, ten na místě zemřel

25. března 2024  8:42

Tragická nehoda se stala v pondělí ráno na Karlovarské třídě poblíž zastávky U Družby v Plzni....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Škola podala trestní oznámení na učitelku, nechala si peníze vybrané na výlety

21. března 2024  9:28

Trestní oznámení na učitelku podala v uplynulých dnech Střední průmyslová škola dopravní v Plzni....

Odborníci z plzeňské univerzity vyrobili past na obávanou sršeň asijskou

28. března 2024

Západočeská univerzita v Plzni (ZČU) společně s partnery vyrobila první testovací sérii pastí pro...

Plzeň chce postavit rampu pro vozíčkáře a seniory do vod Kamenného rybníka

28. března 2024  8:58

Rampu pro snazší vstup do vody se chystá zřídit Správa veřejného statku Plzně na břehu Kamenného...

PlaneStation musí opustit letiště Líně, potvrdil soud. Firma se chce bránit

27. března 2024  11:46,  aktualizováno  12:58

Odvolací soud ve středu projednal spor armády a společnosti PlaneStation kvůli pronájmu letiště v...

Při havárii skončilo jedno z aut na střeše, policisté o Velikonocích obsadí silnice

27. března 2024  10:50

Ve středu kolem sedmé hodiny ráno se na hlavním tahu z Plzně do Německa srazila u Holýšova dvě...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...