Nadšenec Jiří Kohout z Plzně se celý život zajímá o indiánskou kulturu. Zvyky

Nadšenec Jiří Kohout z Plzně se celý život zajímá o indiánskou kulturu. Zvyky původních obyvatel Ameriky přibližuje lidem v plzeňské zoologické zahradě i ve West parku, což je živé muzeum amerického západu. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

Pracuji i 18 hodin denně a beru to jako zábavu, říká náčelník z Plzně

  • 9
Kultura severoamerických prérijních indiánů učarovala Jiřímu Kohoutovi z Plzně. Už 45 let se zajímá o život původních obyvatel Nebrasky, Montany, Jižní a Severní Dakoty či Minnesoty. Navštívil indiánské rezervace a zdejší kulturu přibližuje návštěvníkům plzeňské zoologické zahrady i živého muzea West park.

Jiří Kohout nejdříve sledoval filmy a četl dobrodružné knihy. Když byl starší, rozhodl se zkusit si nelehký život indiánů na vlastní kůži. Vše začalo prvními indiánskými výrobky, a když zájem o tuto kulturu prohloubil, byl jen krůček k výrobě indiánského týpí i oděvů původních obyvatel Ameriky.

Když po sametové revoluci začaly do Česka proudit nové informace a vycházely knihy o indiánech, směřovali plzeňští obdivovatelé do zahraničí, aby se s nimi setkali.

Nakonec se ze záliby Jiřího Kohouta stalo zaměstnání. V Plzni provozuje West park, což je vlastně živé muzeum amerického západu. Návštěvníkům tu předává své znalosti a lidé si tu mohu indiánský život vyzkoušet na vlastní kůži.

Je asi krásné, když se člověk něčím zabývá celý život a pak si z toho udělá zaměstnání?
Je to úžasné. Má to spoustu výhod, ale i všechny problémy spojené s jakýmkoli podnikáním. Nic vám odnikud nespadne. Výhodou je, že mi nevadí pracovat třeba 18 hodin denně, když práci beru jako zábavu.

Když jste v osadě, žijete indiánským způsobem života. Je to těžké pro dnešního člověka?
Pro někoho, kdo nemůže být bez mobilu či počítače, to těžké být může. My, když žijeme indiánským způsobem, tak nepoužíváme nic civilizačního. Obejdeme se bez dnešního jídla, oblečení, bez věcí na spaní. Máme jen to, co jsme si podle vzoru indiánů z poloviny 19. století sami vyrobili.

Jak přistupuje propagátor a udržovatel indiánské kultury k otázce severoamerického boje bílých osadníků s původními obyvateli?
Genocida tam byla obrovská, zmizela většina původních obyvatel, byly jich statisíce. Osadníci se snažili vyhubit indiány úplně nebo je zahnat do rezervací, což jsou místa, kde žijí dnes.

Setkáváte se s nimi? Jak žijí? Jsou jen atrakcí pro turisty?
Amerika se o ně finančně postarala. Mají spoustu výhod, například neplatí daně, nemusí pracovat, stát jim dává sociální dávky, jídlo, montované domy, ve kterých v rezervacích žijí. Přesto je dost indiánů, kteří se přesunuli k většinové populaci a bydlí ve městech, normálně pracují. V rezervacích je situace podstatně složitější, protože indiáni v sobě pořád mají ublíženost, kterou přenášejí z generace na generaci.

Opravdu ji předávají dál a neberou to tak, že mladší generaci by tím mohli spíše ublížit?
Pořád to v nich je.

A berou to jako svoji povinnost přenášet svou minulost dál?
Tuto historii určitě přenášejí. Je škoda, že mnoho indiánů nepřenáší jiné věci, třeba kulturní zvyklosti. I když dnes už se situace hodně zlepšila, protože vznikly vyloženě indiánské školy, kde se děti učí svoji historii i tradice. V Americe je dnes spousta tradicionalistů, kteří na indiány působí. Ne aby žili ve stanu, ale aby získávali o svých předcích informace.

Je pro indiány těžké zapojit se do běžné populace?
Velmi těžké. Já bych udělal jedno přirovnání. Ten problém je úplně stejný, který my řešíme, jak se u nás říká, s nepřizpůsobivými občany.

Myslíte romskou kulturu?
Je to v podstatě úplně to samé. Pouze s tím rozdílem, že indiáni byli původními obyvateli, že byli vyhnáni, zabíjeni. Obě kultury jsou tak rozdílné, že je těžké splynout. Takže v Americe dochází k těm samým jevům jako u nás, kde se problém řeší dávkami a různými výhodami.

Takže Amerika se zbavila problému tím, že vyplácí indiánům dávky?
Tím se problému nezbavila, ten existuje dál, protože je mezi indiány alkoholismus nebo drogy. Dalo by se říci, že hodně indiánů přistupuje k problému stylem, proč bych měl něco dělat, když vše dostanu. My jsme třeba přijeli do rezervace v Jižní Dakotě a jeden z prvních kontaktů, když pominu rozstřílené cedule u silnice a všude obrovský nepořádek, bylo, že od nás chtěli peníze nebo alkohol. To proto, že v Americe je zakázané prodávat indiánům alkohol. A tak se jej snaží získat jinou formou než nákupem.

Alkohol jim nikdo nesmí prodávat, protože jim škodí víc než většinové populaci?
Kvůli tomu, že mají horší odbourávání alkoholu v těle. My když si dáme pět piv, tak ráno vstaneme a skoro nic nám není, kdežto indián se musí léčit dva dny. A proto na ně alkohol tak nepříznivě působil i v minulosti a osadníci toho v boji s indiány využívali. Realita v některých rezervacích je smutná.

Jak se k indiánům staví vláda Spojených států amerických?
Indiánům se za příkoří omluvila. Přesto problém stále existuje. Pokud se udělá tlustá čára, tak se problém nevyřeší. Pokud se ptáte na rasismus, tak bych chtěl připomenout, že když slyším kritiku některých států vůči Čechům, že je tady rasismus vůči Romům, tak mě to vadí. Neříkám, že v některých věcech nemají pravdu. Určitě ji mají, ale rozčiluje mě, že nám do toho mluví Američané, když v Americe ještě v padesátých letech, což je vlastně nedávno, černoch nebo indián nemohli ani jezdit autobusem.