Poslední tragická událost se u Jezírka odehrála v pátek 6. července. Tehdy po nepovedeném skoku z přibližně šesti metrů přišel o život osmnáctiletý mladík, který do vody skákal se dvěma kamarády.
Vladimír Tichý, zástupce starosty městské části Plzeň-Lochotín, kam Jezírko spadá, řekl, že vedení úřadu už jednalo o možnostech, jak pravděpodobnost takových událostí omezit na minimum.
"Přemýšleli jsme, jak nebezpečným skokům zabránit, a máme pár nápadů. Například informační varovné cedule nebo plot. Úřad zjišťuje, co všechno a za jakých podmínek je možné udělat. Ale je zřejmé, že stoprocentně účinné asi nebude žádné opatření," uvedl Vladimír Tichý.
Zástupce starosty se domnívá, že informační tabule by se v okolí Jezírka mohly objevit poměrně brzy. "Mladí kluci tam asi budou skákat pořád. Nicméně i kdyby se podařilo předejít jedinému tragickému případu, už by to stálo za to," konstatoval Tichý.
Šéf vodních záchranářů Jan Fischer, který se svými lidmi působí na přehradě Hracholusky, plzeňské Jezírko dobře zná a skokany do vody považuje za hazardéry.
"Je nutné si uvědomit, že tam při skákání jde o život v podstatě skoro vždycky. Při špatném dopadu do vody z desetimetrové výšky hrozí například poškození krční páteře a ztráta vědomí," vysvětluje Fischer. Ten říká, že zcela samostatnou kapitolu rizik představují předměty ukryté pod hladinou.
Záchranář tvrdí, že při skoku z deseti metrů už nezkušený skokan potřebuje mít štěstí, aby jej přečkal bez újmy na zdraví. Připouští ovšem, že nebezpečná může být i poloviční výška. "Při nedobrém dopadu pak záleží na hmotnosti nebo například i na svalech na krku, které drží hlavu," vysvětluje.
I Jan Fischer se domnívá, že má smysl u plzeňského Jezírka instalovat informační tabule. "Aby se lidé dozvěděli, že skákání je opravdu nebezpečné. Nebál bych se tam napsat, že skoků, které končily smrtí, bylo víc, aby bylo vidět, co se může stát," řekl záchranář.
Fischer upozorňuje, že skákání do vody zejména v zatopených lomech je obrovské riziko. "Protože tam vlastně nikdy nevíte, co může být pod vodou. Skákat se jezdí například do štěnovických lomů, kde jsou také desetimetrové skály. Podobných lomů je ale spousta. Mnohdy v nich zůstanou opuštěná zařízení používaná při těžbě. Navíc tam jsou lidé schopni leccos naházet. Já sám bych se toho strašně bál," přiznává.
