Na slavnostní odhalení památníku bitvy u Nekmíře přijel Jan Žižka z Trocnova v...

Na slavnostní odhalení památníku bitvy u Nekmíře přijel Jan Žižka z Trocnova v podání šermíře Petra Schleisse. | foto: Ladislav Vaindl, 5plus2.cz

Z vozové hradby se husité poprvé bránili na Plzeňsku, připomíná pomník

  • 1
V bitvě u Nekmíře na severním Plzeňsku v roce 1419 poprvé použil Jan Žižka z Trocnova vozovou hradbu. Krvavou řež připomíná nově odhalený památník přímo na louce, kde se boj s největší pravděpodobností odehrál.

Spojit žebřináky a udělat z nich hradbu, ze které mohou obránci odrážet nájezdy útočníků, ale dobyvatelé se přes ně nedostanou. Tuhle taktiku s prvními sedmi vozy použil Jan Žižka před téměř šesti sty lety poprvé při boji na severním Plzeňsku.

„Jsem rád, že se obec k události přihlásila a tímto způsobem o ní dává vědět veřejnosti,“ uvedl Ladislav Tégl, který se bitvou zabývá. Rozvíjí rekonstrukci konfliktu, s níž před lety přišel badatel Jan Borský. Teorie je dodnes uznávána.

„Žižka byl v Plzni a chystal se z ní udělat baštu husitství. Na duchovní věci byl kněz Koranda, on všemu dával vojenský kontext. Hned jak přišel do Plzně, začal budovat armádu. Pomohl mu v tom i fakt, že se mu podařilo dostat ke zbraním z městské zbrojnice, která byla celkem dobře vybavena. Jeho cílem bylo vycvičit osádku pro boj v terénu,“ vypráví Tégl.

Husité přišli do Plzně v polovině listopadu. Před nimi tedy byla dlouhá zima. Bylo zapotřebí zajistit jídlo pro místní lidi. Také se chtěl vypořádat se západočeskými šlechtici, kteří husitům nepřáli. Žižka proto vyrazil přes Bolevec, Záluží či Dubský mlýn do Nekmíře.

U této vsi jej zřejmě druhého prosince přepadl oddíl plzeňského landfrýdu vedený Bohuslavem ze Švamberka, který s husity bojoval už několikrát. Ten měl k dispozici na dva tisíce jezdců i pěších. Žižku přitom doprovázelo pouze kolem tří set mužů. Západočeský šlechtic si tak myslel, že nepřítele snadno rozdrtí. Velmi se ale spletl.

Sedm vozů se třinácti střelci odrazilo nájezdníky

Pomohlo mu k tomu především sedm vozů, které vezl s sebou. Na nich bylo připraveno třináct střelců. Kolem nich se na zalesněném terénu ukrývali pěší, kteří byli připraveni zaútočit v případě Švamberkova ústupu.

„Kdyby tehdy Žižka prohrál, Plzeň by neměla žádnou obranu. Na jeho vojsko zaútočila nejprve jízda. Pomocí vystřelených šípů ji husité odrazili. Využili i toho, že rytíři nebyli zvyklí bojovat v zimě. To Žižka dobře věděl,“ podotýká Ladislav Tégl.

Mezi útočníky prý vznikl chaos. Mnoho jich padlo, další byli zraněni. Mezi těmi, kteří bojovali do posledního dechu byl i pán místní tvrze Hynek z Nekmíře. „Prokázal velké hrdinství. Při bitvě nakonec padl,“ dodává Tégl.

Zároveň vysvětluje, proč zrovna u Nekmíře Žižka poprvé použil taktiku vozové hradby. „Potřeboval tehdy něco, čím by ochránil své vojsko v terénu. Nebylo to poprvé, kdy někdo tuto taktiku použil. Jde ale o její první demonstraci během husitských válek. Žižka ji zdokonalil. Zatímco v tomto případě mu posloužilo jen sedm vozů, později jich měl k dispozici třeba až sto,“ sděluje Tégl.

Zajímavostí střetnutí je fakt, že Bohuslav ze Švamberka, který vedl vojsko proti husitům, se zhruba za dva roky přidal na jejich stranu.„Po bitvě u Nekmíře oblehlo Plzeň vojsko královského podkomořího. Nakonec došlo k domluvě podle níž Žižka se svými věrnými město opustil a zamířil do Tábora.