Váš gól rozhodl druhé semifinále a Plzni přinesl vítězství. Přiznejte, šlo pak vůbec usnout?
Hůř než obvykle. Asi do dvou do rána se mně motalo v hlavě, co se mi povedlo. Až pak jsem usnul.
Zkuste popsat úspěšnou akci.
Vojta Mozík mě dobře viděl, já na něj jen houknul, když jsem vyrážel od modré. Otevřelo se to a já už pak mohl jet sám. Věděl jsem, co udělám. Obránce mě dojížděl a nebyla jiná možnost, než to přetáhnout ke druhé tyčce. Vyšlo to.
Nejhezčí pocit v kariéře?
Neskutečný pocit, to se s ničím nedá srovnat. Možná trošku s první pozvánkou do nároďáku. Ale když před tolika lidmi rozhodnete tak důležitý zápas, na to se nedá zapomenout. Urvali jsme výhru jako tým a Mazy (Mazanec) v brance to podpořil neskutečným výkonem.
Jaké to je, sedět v kabině extraligového týmu po boku Straky, Vlasáka a dalších?
Jsem tady a jsem za to šťastný. A pokud chci vydržet, musím se snažit hrát stále co nejlépe. Nebát se a zároveň nic nepokazit. Je jasné, že extraliga je oproti mládežnickému hokeji úplně někde jinde.
