Slavný český hudební skladatel přelomu 18. a 19. století Jakub Jan Ryba a rodák z Přeštic rád vzpomínal na své hudební začátky. Sepsal i příhodu, která se mu stala ve čtyřech letech. Jeden žák jej tehdy zavedl do kostela, kde se konala pobožnost. Chlapci vystoupili na kůr, kde byli zcela sami.
„Zmocnila se mě chuť hrát. Řekl jsem to onomu chlapci a ten mě posadil za varhany. Položil jsem prsty na klaviaturu, ale nic se neozývá - chci pryč odtud. Můj průvodce běží, aby šlapal měchy, a já se teď předvádím se svým pěkným koncertem - každý si umí představit, jak nečekaně má krásná varhanní hra zapůsobila na lidi, kteří se zde modlili,“ píše Ryba ve svých pamětech.
Vystoupení ukončil až jeho dědeček, který jej od varhan násilím vytrhl. Žákovi, který malému uličníkovi při hře pomáhal, pak uštědřil pořádný pohlavek.
Varhany z roku 1717. Jako malý kluk si na ně zahrál slavný český hudební skladatel Jakub Jan Ryba.
Teprve v loňském roce, shodou okolností přesně 300 let od jejich vzniku, k sobě památné varhany z příběhu, nacházející se v současnosti v kostele v Němčicích na Klatovsku, přitáhly pozornost.
Farnost si tehdy pozvala varhanáře, aby zjistil, v jakém stavu nástroj je a udělal jim potřebnou údržbu. Ten však upozornil na to, že jde o velmi unikátní dílo, do něhož nelze zasahovat bez posvěcení příslušných institucí.
„Začali jsme pátrat u varhanářů a varhaníků v okolí a zjistili jsme, že se jedná o nástroj, na který v dětství hrával Jakub Jan Ryba. Varhany jsou tak dnes už jedinou dochovanou památkou na jeho dětská léta,“ řekla týdeníku 5plus2 Petra Pavlíková, předsedkyně Spolku na záchranu němčických varhan, který vznikl v letošním roce.
Fakt, že na varhany hrál autor slavné vánoční mše, ale není tím jediným, který dělá nástroj výjimečným.
„Jde o velmi staré varhany, pocházejí už z roku 1717. Moc podobných už v současnosti po republice není. Vytvořil je renomovaný varhanář Johann Leopold Burkhart z Lokte. Ten patřil ve své době v oboru k absolutní špičce a prosadil se nejen v západních Čechách, ale také v Praze. Dochovaly se od něj například nástroje v Úterý, Kladrubech, Manětíně nebo v Praze u svatého Jakuba,“ uvedl organolog Štěpán Svoboda, který je jedním z odborníků zkoumajících němčické varhany.
Ty jsou momentálně ve velmi špatném stavu a čeká je náročné restaurování. „Své samozřejmě udělalo stárnutí materiálu i červotoč. Neprospělo ani to, že nástroj byl několikrát přestavěn. Novější přídavky jsou teď v horším stavu než ty původní, některé šly dokonce proti původnímu záměru jejich autora,“ sděluje Svoboda.
Varhany jsou v současnosti nehratelné. „Zkoumáme je a hledáme cestu, jak je restaurovat. Zatím to vypadá, že by se šlo cestou obnovení původního stavu. Co momentálně o nástroji víme, nám zatím nedává ucelenou mozaiku. Hledáme celý příběh, jak se nástroj dostal do současného stavu. Abychom jej mohli správně restaurovat, musíme mu nejprve porozumět,“ podotýká organolog.
Vznikl spolek na záchranu vzácných varhan
„Pokud vše půjde podle plánu, při restaurování se změní nejen vzhled varhan, ale i pozice, kterou nyní v kostele mají,“ upozorňuje Petra Pavlíková na fakt, že současné umístění není pro varhany příliš ideální.
„Pokud budou památkáři souhlasit s restaurátorským záměrem, bude odstraněn nepůvodní hrací stůl a celý nástroj bude posunut vpřed a měl by být zakomponován do zábradlí. I z akustického hlediska se toto řešení jeví jako výrazně efektivnější,“ prozrazuje Pavlíková.
Ta má stejně jako další čtyři členové spolku k Němčicím velmi blízký vztah. „Sice zde všichni nebydlíme, ale každý z nás tu buď dříve žil, nebo sem sahají jeho rodové kořeny. Jsme různorodý tým, jenž se skvěle doplňuje. Němčické varhany jsou výjimečné i tím, že k sobě přitahují úžasné osobnosti. Skvělá spolupráce je rovněž s farností, jež je vlastníkem nástroje. Zatím jsme všichni plni energie, nadšení a víry v jejich úspěšnou záchranu. Mě osobně vzácný nástroj učí trpělivosti,“ konstatuje Petra Pavlíková.
Varhany se původně nacházely ve starém přeštickém kostele. Když vznikl nový svatostánek, našly místo v něm. Ne však na dlouho. V roce 1839 si v Přešticích pořídili nový, větší nástroj a ten původní byl zakoupen pro Němčice.
