Na studii, která má vyhodnotit různé možnosti vytápění včetně využití malého jaderného reaktoru, začala Plzeňská teplárenská pracovat s výzkumníky v Rusku.
"Oslovíme také odborníky Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy, protože jsme zjistili, že existuje i jakýsi český reaktorový program," uvedl generální ředitel teplárny Tomáš Drápela s tím, že záměr je zatím ve stádiu výzkumu.
Reaktor pro vytápěníV Plzni se zvažovalo využití jaderného reaktoru pro vytápění už těsně po změně režimu v roce 1989. Tehdy mohla výtopnu stavět firma Siemens. |
Teplárenský reaktor není podle Drápely klasickým blokem, který se používá u jaderných elektráren. Radioaktivní látky ale obsahuje. "Je to baterie, kterou laicky řečeno přivezou na náklaďáku a tady se napojí. Za dvacet let dojde a potom přivezou novou," popsal ředitel.
Samotná realizace malého reaktoru podle jeho slov zatím vůbec není na pořadu dne, protože v Česku k tomu chybí potřebná legislativa.
"Proto bychom chtěli vytvořit nějaký konkrétní příklad, předat to paní Drábové (předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, pozn. red.) a ta by měla pomalu začít připravovat podmínky. Měla by říci, pokud tady chcete toto stavět, potřebujete: například díru do země 20 krát 20 metrů, musí být daleko a musí mít takové a takové betonové pláště," vysvětlil Drápela s tím, že teplárna musí hledět dopředu, protože zásoby uhlí se v budoucnu vyčerpají.
Podle Dušana Kobylky z katedry jaderných reaktorů ČVUT je snaha plzeňské teplárny o různé typy paliv chvályhodná.
"Já, i když jsem z katedry jaderných reaktorů, nejsem jen pro jádro. V rámci energetiky je třeba udělat rozumný mix, aby se dosáhlo přijatelné ceny," uvedl Kobylka. Právě to je cílem plzeňské teplárny.
S Rusy bude pracovat na studii proveditelnosti, která podle sítí a výkonů určí typ jaderného reaktoru, bezpečnostní požadavky i umístění zařízení v teplárně nebo na okraji města.
Česká legislativa je zatím hodně protijaderná
Dále řekne, jaké výhody má pouhý výtopenský reaktor, nebo reaktor, který navíc vyrábí i elektřinu. Studie se bude zpracovávat zhruba rok a doporučí optimální variantu pro Plzeň.
Pokud by teplárna koupila reaktor z Ruska, není podle Kobylky vázaná na ruské palivo, podobně jako když koupí reaktor americký. "V Temelíně bylo první palivo od americké firmy Westinghouse stejně jako zařízení elektrárny. Později kvůli cenové výhodnosti přešli na ruské palivo," podotkl Kobylka.
Podle něj je výzkum malých reaktorů v hodně pokročilé fázi v USA a právě v Rusku. "Například americký reaktor s názvem mPower by mohl během několika měsíců získat licenci nutnou k výrobě," řekl Kobylka.
Také on upozornil, že pro využití jaderné energie z menších zdrojů je důležitá změna české legislativy, která je zatím hodně protijaderná. "Pro náš školní reaktor, který má nulový výkon, platí prakticky stejná pravidla jako pro Temelín," posteskl si akademik.
Legislativa by prý měla začít rozlišovat velký a malý energetický zdroj. "Nebezpečí není stejné, protože případné množství úniku záření je úplně odlišné," vysvětlil Kobylka.
Právě na legislativní bariéru narazili zhruba před šesti lety v Jablonci, kde chtěli pomocí reaktoru rychle vyřešit vysokou cenu tepla.
"Je to obrovský legislativní problém a na tom to celé ztroskotalo. V Česku totiž potřebujete pro malou jadernou elektrárnu stejné množství povolení jako pro Temelín," uvedla exsenátorka za Jablonec Soňa Paukrtová. Ceny tepla město nakonec snížilo tím, že teplárnu od soukromé firmy koupilo a začalo budovat namísto velké centrální výtopny malé lokální zdroje.
Využití paliv v následujících desetiletích řeší většina tepláren v zemi. Zásoby hnědého uhlí se totiž rychle tenčí. "Uhlí se může nahradit plynem, ale ten je dražší. U jaderné energetiky jsou zase problémem velké investiční náklady, ale pak jsou výhodou například extrémně malé palivové náklady. Je třeba udělat dobrou ekonomickou rozvahu," doporučil Kobylka.
V Chotíkově u Plzně už se buduje spalovna odpadu za dvě miliardy, teplem by měla zásobovat celé padesátitisícové sídliště Lochotín.
