"V Domažlicích pod věží bydlím odmala a vždycky jsem rád poslouchal vyprávění pamětníků o tom, jak tady chodíval ponocný a zpíval. Tak nějak mi to přirostlo k srdci a řekl jsem si, že bych to mohl zkusit," přiznává Roman Holub.
HistoriePonocný má v Domažlicích dávnou tradici, jeho funkce byla zřízena asi ve 14. století. Roh mu sloužil jen k burcování občanů při nebezpečí a také obcházel v noci město a dbal na pořádek a klid. V 19. století zpívání pověžného a ponocného zanikly. Obnoveny byly až v době první republiky, ale už jen jako turistická atrakce. Chodil vždy mezi 21. a 24. hodinou. V 70. letech minulého století byla tato služba opět ukončena. Na věž kostela byl instalovaný magnetofon s nahrávkou ponocného, jeho pravou podobu obnovil až Roman Holub. |
Od té doby obchází v turistické sezoně, ale i teď v čase vánočním, domažlické náměstí.
"Sám jsem jako malý ponocné nikdy nezažil, znám ho jenom z vyprávění," podotýká Holub, který má jinak dvě zaměstnání. Pracuje jako kostelník v domažlickém kostele Narození Panny Marie a zároveň dělá pro Diecézní charitu Plzeň jako sociální pracovník v Meclově.
Lidé uvidí ponocného i na Štědrý den. Bude součástí pořadu, který od 16. hodiny připravila domažlická farnost. Na pódiu u kašny zazpívají děti i dospělý sbor, k vidění tu bude i živý betlém.
Přestože by se Romanu Holubovi líbilo, kdyby byl ponocný celoroční službou, stíhat to sám nemůže. "Mám toho dost, už se těším až si odpočinu a vyrazím zase až v létě," usmívá se.
Během vánočních trhů zpíval v Domažlicích pravidelně od poloviny prosince. "Vystupoval jsem jako ponocný i ve Kdyni nebo pro děti z dětského domova ve Staňkově," doplňuje Holub.
Je velkou atrakcí pro dospělé, ale především pro děti. Ty ho na jeho cestách často doprovázejí. "Zvlášť teď v předvánočním čase mají děti velkou radost. Nechám je nést lucernu nebo sfouknout svíčku," dodává domažlický ponocný.
