Iniciátorkou projektu na Domažlicku je Ivana Farbarová Haasová. Před několika lety se doma starala o umírající babičku, která trpěla Alzheimerovou chorobou.
„Intenzivně jsem se ptala svých kamarádů lékařů a konzultovala s nimi různé záležitosti. Později se na mě začali obracet ostatní, kteří se ocitli v podobné situaci, a žádali o radu. Uvědomila jsem si, jak tato forma pomoci v našem okrese opravdu chybí,“ uvedla Farbarová Haasová.
Následně vytvořila tým a začala se domlouvat se zdravotní pojišťovnou, která je pro financování zpravidla klíčová. Nakonec její podporu nezískala.
Nápadu se ale Farbarová Haasová nevzdala. Nedávno sehnala investora a plánuje vystavět domov seniorů. Jeho součástí bude i skupina, která se postará o umírající v rodinném prostředí.
„Protože nám nevyšel první pokus, přišla jsem s jiným konceptem. Nejdříve by vzniklo pobytové zařízení pro seniory, kteří jsou soběstační. Půjde o garsonky nebo dvoulůžkové pokoje. Pak bychom přidali denní stacionář a odlehčovací služby pro blízké. Na to navážeme mobilním hospicem, který je velmi důležitý. Myslím, že cesta bude jednodušší. Pojišťovna reaguje úplně jinak, pokud už máte jednu věc rozběhnutou a pak žádáte o peníze. Pozemek nedaleko Domažlic už máme,“ nastínila.
Náklady na budovu, která pojme zhruba 40 lidí, se vyšplhají na 35 milionů korun. „S návrhem investor souhlasil. Teď čekáme na finální schválení, nejpozději do dvou měsíců bude jasno. Stavět by se mohlo už letos,“ doplnila Farbarová Haasová.
Podobný model zavedla plzeňská Domovinka. Vedle stacionáře, pečovatelské služby a domácí péče od předloňska provozuje i mobilní hospic. Zájem o něj je podle ředitelky Bohumily Hajšmanové obrovský.
„Jezdíme za sedmi až deseti lidmi denně. Poptávka je zhruba jednou taková. Nicméně nemáme dostatek sester, takže jsme vyhlásili stop stav. Dokonce bychom na nové posily měli peníze, ale najít další zaměstnance je komplikované, ostatně jako v celé republice,“ řekla.
Za dobu fungování už doprovodili zhruba 60 umírajících z Plzně a jejího okolí. Zpravidla jsou to bývají onkologicky nemocní lidé ve věku mezi 45 až 65 lety.
Počet žádostí se zvyšuje rovněž v plzeňském mobilním hospicu Domov. Od roku 2016 už pracovali se 150 lidmi. „V poslední době přibývá především mladších pacientů. Většina z nich má rakovinu,“ sdělila ředitelka Jana Červánková.
Loni přijali do kolektivu lékaře a dvě zdravotnice specializující se na děti. „Dosud v kraji nebyl nikdo, kdo by se právě o ně postaral a zároveň sdílel nepředstavitelně těžké chvíle s rodiči,“ konstatovala.
Ke stejnému závěru dospělo vedení chebského hospice sv. Jiří, které už svůj personál postupně školí. V tachovské pobočce sice o rozšíření zatím nepřemýšlejí, ale i na ně se rok od roku obrací více rodinných příslušníků, kteří chtějí mít svého blízkého doma do posledního okamžiku.
Na zavedení mobilní služby v Sušici chybí peníze i zaměstnanci
Dosah zařízení je zhruba čtyřicet kilometrů. „Někdy vyjíždíme také do míst na Domažlicku, pokud jsou v dostupné vzdálenosti,“ zmínila vedoucí tachovské pobočky Iva Csanálosi. Předloni podpořili 32 lidí, loni jich bylo ještě o 12 víc.
Hlasy žádající zavedení mobilní služby zaznívají rovněž ze Sušice. Na potřebnost narážejí například ošetřovatelky tamější oblastní charity. Zprovoznění domácího hospice však není podle Marie Hrečínové Prodanové, která stojí v čele, aktuálně na pořadu dne. Potíže spočívají v nedostatku financí a zaměstnanců.
V krajské metropoli je k dispozici rovněž jediné kamenné zařízení. Hospic sv. Lazara se kvůli rekonstrukci dočasně přesunul do Rokycanské nemocnice. Na jaře se do svých prostor vrátí a opět nabídne kompletní počet lůžek, což je 28.
Prozatímně musel množství zredukovat na šestnáct. Také zde evidují stále více žádostí. V minulosti se hlásilo 200 až 220 nevyléčitelně nemocných zájemců, loni už více než 300.
