Přestože Jan Trávníček bojuje s vážnou nemocí, vyráží na další cestu. V pondělí zamíří hned na dva treky a na lezení do Nepálu.
„První je Manáslu trek, kam jedu s kamarády a známými, s nimiž teď na hory jezdím a ukazuji jim, jak je Nepál krásný. A chystáme se také do nepálského království Mustang, kde jsou úžasné památky,“ prozrazuje Trávníček. Jeho dalším cílem pak bude hora Ama Dablam.
V tomto případě není hlavním úkolem na ni vystoupat. „Jedeme tam točit filmový dokument s Petrem Juračkou, což je skvělý fotograf a filmař, a s Honzou Šimánkem. Já, moje Miri a Mára Novotný jim budeme dělat určitou podporu. Je to necelá sedmitisícovka a jedna z nejkrásnějších hor. Mým úkolem je pomoci kameramanům udělat co nejlepší záběry a zajistit jim logistiku. Takže opravdu primárně nejde o to, dostat se nahoru. I když samozřejmě, když se to podaří, budeme rádi, protože tam je to pro kameru také hodně zajímavé,“ vysvětluje horolezec.
S kolegy chce navázat na českého horolezce Miroslava Šmída, který na stejný vrchol provedl prvovýstup v roce 1986.
„On vždycky říkal, že lezec tam není jen proto, aby se dostal na stěnu. Důležité podle něho bylo předat poselství. Třeba prostřednictvím snímků, byl to také skvělý fotograf. A my bychom rádi na něho v tomto směru navázali. Také chceme ve filmu popsat, jak se za ta léta Nepál změnil,“ dodává.
Na další výstupy se Trávníček chystá na podzim a pak také v příštím roce. „To bychom se chtěli s přítelkyní Miri Jirkovou dostat na Makalu. Budu organizovat větší skupinu. Je to poměrně náročná osmitisícovka, kam zase až tolik expedic nejezdí. Tyhle dva roky budou rozhodně náročné. Každopádně chci ale lézt, dokud to jde,“ konstatuje horolezec, který se více než dva roky léčí z rakoviny močového měchýře.
„V týdnu jsem dokončil poslední lokální chemoterapii. Uvidíme, jaké to bude, ale doufám, že už se nemoc nevrátí,“ svěřil se muž, pro něhož to nebude první výstup poté, co zjistil, že je nemocný.
Ještě během léčby, kdy podstoupil pět operací a chemoterapii, absolvoval výstup na Manáslu. „Musel jsem se naučit s tím pracovat, plánovat vše tak, aby mě léčba co nejméně omezila v tom, co dělám. Hodně důležitá je psychika. Když se v tom začnete moc patlat a říkáte si, že je to hrozné a že možná brzy umřete, je to špatně. Než sedět doma a užírat se, raději vyrazím na nějaký trek. Navíc ten čistý vzduch bez civilizačních vlivů mi hodně pomáhá,“ svěřuje se.
Cesty samozřejmě musí konzultovat s lékaři. „Já mám štěstí na ty, kteří to chápou. Oni mě upozorní na případné problémy a já vyhodnotím rizika. Jsem rád, že mi vycházejí vstříc s plánováním operací i chemoterapií. Nejsem navíc zastáncem jen klasické medicíny. Čerpám i z přírody a energií, které jsou kolem nás. Zjistil jsem, že ty výjezdy na mě působí léčebně. Léčba není vše, je to jen začátek. Důležité je být v pořádku mentálně,“ dodává.
Pobyt v horách jej každopádně neustále naplňuje „Stále tím žiji. Potkávám skvělé lidi. Nabíjí mě to. Pokud nejsem zrovna na výstupu, a pobývám v Čechách, tak o svých cestách přednáším,“ potvrzuje.
Na dalších přednáškách spolupracuje i s doktorem Martinem Pospíchalem, psychologem ve společnosti, která pomáhá onkologicky nemocným pacientům.
„On nejprve mluví o tom, jak se s rakovinou vyrovnat, a kde se vlastně bere, a já pak na svém případu ukazuji, že i s touto nemocí se dá fungovat,“ říká.
Trávníček vrchol Manáslu nepokořil, nepřálo mu počasí
Na minulé misi vrcholu Manáslu nedosáhl, ale nelituje toho. „Dostali jsme se vysoko, ale ne zcela nahoru. Nebyli jsme úplně v pohodě, já po pěti operacích a chemoterapii, a Miri měla chronický zánět paty. Dostali jsme se, kam jsme se dostali. Bylo to hlavně o vůli. Je ale pravda, že nakonec největším zádrhelem nebyla fyzická kondice, ale počasí, které nám nepřálo. Nejspíš bychom se nakonec nahoru vyškrábali, ale stálo by nás to hodně omrzlin. Horolezec Radek Jaroš sice tvrdí, že výstup na Annapurnu, kde mu ošklivě omrzly prsty, pro něho byla největší reklama, ale tady šlo o moji přítelkyni, a to za nějaké píárko nestojí,“ vypráví s úsměvem.
Na stejnou horu se pokoušel dostat už v roce 2015, také neúspěšně. Tehdy se podílel na záchraně francouzského horolezce. A i v tomto případě se do jedné záchranné mise zapojil.
„Říkám si, že Manáslu je asi prokleté. Šlo o českého horolezce, který na cestě na vrchol uvízl. Nebylo to tak, že bych šel přímo pro něj, to nešlo, byli jsme hned po sestupu, ale organizovali jsme záchranu zezdola. Dělali jsme, co jsme mohli. Tentokrát se to bohužel nepodařilo,“ vzpomíná Trávníček.
Přesto, že dnes jsou některé hory poměrně komerční a míří na ně spousta výprav, jejichž členy nejsou zkušení horolezci, stále je důležité mít ke kopcům velký respekt.
„Stále to prostě není legrace, chce to mít zkušenosti a zajištěný servis. I když je s vámi spousta šerpů a lezete s kyslíkem, stejně může jít o život, pokud něco podceníte a nemáte pokoru,“ myslí si.
