"Byl to těžký turnaj. Všichni hráči jsou nesmírně vyrovnaní. Kolikrát to je o jednom povedeném míčku," říkal Hořejší po životním vítězství. Své mladší soupeře drtil především buldočí vůlí, spolehnout se mohl tradičně i na vynikající servis. "Nikdy jsem nebyl bůhvíjaký talent, všechno jsem si musel vydřít," zářil rodák z Rožmitálu.
Považujete triumf na turnaji TOP 12 za svůj životní úspěch?
Mám sice medaili z mistrovství republiky v roce 2000, ale tohle vítězství jednoznačně stavím nejvýš.
S Treglerem jste o den dřív prohrál v základní skupině, v čem byl finálový zápas jiný?
Ve skupině mně stačilo uhrát dva sety, abych postoupil. Asi jsem se pak podvědomě šetřil. Dneska jsem lépe přijímal. Na soupeře byl velký tlak, aby bodoval při svém servisu, a to se nehraje dobře.
Když se tak koukám na startovní listinu, jste o dost starší než všichni soupeři. Kde berete pořád sílu rvát se s dravým mládím?
Základ je trénovat víc než ostatní. Já nemám tolik talentu, musím ho nahradit tvrdou dřinou. Je to v mém věku asi zvláštní, ale čím víc trénuju, tím víc mě pingpong baví.
Před sezonou jste vyměnil extraligové Vršovice za slovenskou Banskou Štiavnicu. Co za tím stálo?
Mně především hodně pomohla změna tréninkové prostředí. Přešel jsem z Ostravy do Havířova, kde se připravuji u trenéra Kamila Koutného. Podmínky tam jsou ideální, jezdí za mnou i kluci ze Slovenska.
A pokud byste měl srovnat úroveň slovenské a české nejvyšší soutěže?
Na Slovensku jsou tři, maximálně čtyři dobré kluby. Ty by byly přínosem i v české extralize, zbytek je slabší. Pro mně je ale důležité, že mám podporu klubového šéfa, umožňuje mi hrát i turnaje v zahraničí, především v Německu. V této sezoně na kontě už více než sto zápasů s kvalitními soupeři.
Jaké jsou vaše další plány?
Tak to je jednoduché. Chci hrát, co to půjde. Vůbec se nekoukám na to, kolik je mi let. Důležité je, aby vydrželo zdraví. Zkoušel jsem i podnikat, ale v tom jsem byl odkázaný i na druhé. A já jsem zvyklý ze sportu spoléhat se sám na sebe. Za vítězství a porážky můžu jenom já.
