"Kamarádi se mě zpočátku ptali, co tam dělám, když hodiny stejně nejdou. Ale tady si musíte čas dát dohromady ze dvou ciferníků, které jsou nad sebou. Ten horní ukazuje jen hodiny, spodní minuty. Když chcete vědět, kolik je hodin, musíte čas z obou ciferníků sečíst," vysvětluje Robert Drozda návod k pochopení systému hodin, které se ve věži rozeběhly poprvé v roce 1686.
Poprvé je natahoval 17. května 1980. Od té doby k nim chodí každý den nejméně jednou. Kromě dnů, kdy odjede na dovolenou. To pak na věž stoupají jeho známí, kteří mají ke stroji také vztah.
Z církevních kronik vyplývá, že ručně vykovaný hodinový stroj vznikl za doby, kdy byl v plaském klášteře opat Oldřich.
"Klášterní kroniky řeší církevní věci, třeba co kdy který opat nechal postavit. Za Oldřicha byly hodiny s velkou slávou spuštěné, pak v kronikách není nic. Až po 140 letech byla na stroji nějaká větší oprava a zřejmě v té době pak přímo na stroj přidělali kontrolní ciferník. Usuzujeme tak nejen z toho, že jsou na něm už ručičky pro hodiny i minuty z jednoho místa v jediném ciferníku, ale i z toho, že ciferník není součástí původního kovaného reliéfu, ale je před ním předsazený," řekl Drozda.
I když pětašedesátiletý muž není vystudovaným hodinářem a profesně se zabýval bezpečností na železnici, hodiny jsou jeho velkým koníčkem.
"Když přijedu do nějakého města, koukám se po věžních hodinách, jaké tam mají. Když pak vylezu do nějaké věže a podívám se na stroj, v naprosté většině mají natahování hodin na elektromotor. Stroj je netknutý, ale poezie je v háji. Výhodu ručně natahovaného stroje mohli obyvatelé Plas ocenit naposledy v pátek. Ve městě byla vypnutá elektřina, obchody byly zavřené, ale plaské hodiny normálně ukazovaly čas," dodal Robert Drozda.
Zkontrolovat čas i stroj, promazat spousty ozubených kol, koleček i pohony rafiček osmi ciferníků na věži. Ověřit, jestli všechny klínky a tři šrouby ve stroji jsou ve správné poloze. A samozřejmě stroj času natáhnout. To dělá Robert Drozda každý den.
Plaské hodiny mají čtyři natahovací místa. Správce musí při každém natahování pomocí kliky vytáhnout o několik metrů závaží, která mají dohromady 680 kilogramů. Tři ze čtyř jsou vytesaná z kamene.
Každý den má také před očima latinský nápis na kontrolním ciferníku, který se dá přeložit dvěma způsoby: "Abych byl správně řízen, nechť řídí mě řiditel sám." Druhý možný překlad je: "Abych byl správně řízen, nechť řízen je i ten, kdo mě řídí."
Hodinový stroj má duši
"Člověk na tohle musí přistoupit, protože když bych si začal myslet, že všechno vím, stroj mi ukáže, že se hluboce mýlím. I po letech se stává, že se stroj zastaví a nemůžete přijít na to proč," nechává nahlédnout do vztahu se starým strojem Robert Drozda.
Skutečně mluví o vztahu, protože hodinový stroj má podle něj duši. Ta se nejvíc projevuje, když ho musí při natahování stroje někdo zastoupit. Třeba když odjede na dovolenou.
"Přijde sem někdo, spořádaný to občan, který k hodinám přistupuje jako k běžnému stroji, a ty se druhý den zastaví. Opravdu. Já sem přijdu, postrčím kyvadlo a hodiny jdou. Mám dva lidi, kteří mají hodiny také rádi, a ty je poslouchají. Ale zkoušela to řada mých kamarádů, a pak mě sháněli všude možně. Nebo se tak jednou za rok přetrhne drát k některému ze zvonů. Samozřejmě se to stane v době, kdy tu nejsem," přidává Robert Drozda další ze zkušeností, které za 34 let s plaskými hodinami nabyl.
