Zatímco dnes vstupují do skautu i pětileté děti, on přišel až ve třinácti. A nebyl vlastně vůbec výjimkou, takových jako on bylo mnohem víc. Dokonce musel čekat, než se pro něj uvolnilo místo. To proto, že David Koura o skauting projevil zájem na začátku devadesátých let krátce poté, co byl potřetí znovu obnoven.
Dodnes si na ten den vzpomíná. Vstoupil do stejného oddílu jako jeho spolužáci. A pamatuje si, jak spolu jeli na kolech do klubovny na Roudnou.
Tím, kdo jej nejvíc nasměroval, byl jeho první vedoucí Petr Basl zvaný Těpa. Po něm v 19 letech převzal "svůj" 57. oddíl Zelená střela a vedl jej dalších šest let.
Století skautingu na PlzeňskuDavid Koura je spoluautorem knihy Století skautingu na Plzeňsku, která mapuje činnost místních oddílů. Kniha je založena hlavně na obrazovém materiálu, nejstarší fotka pochází z roku 1913. Tedy z roku, kdy se do Plzeňského regionu skauting dostal. |
"Pak jsem se začal věnovat spíš sběratelství a historii skautingu. Ne že by mě to už nebavilo, ale nový vůdce přišel zase s novými nápady a elánem. Ukončil jsem tehdy vysokou školu, měl jsem před sebou jinou životní etapu," vysvětluje Koura a dodává, že dnes už oddíl sleduje spíše zpovzdálí. Rád se přijede podívat na pár dní na tábor, a to i se svými malými dětmi, na vedení oddílu už se ale přímo nepodílí.
Skauting se podle jeho slov za roky existence razantně proměnil. "A řekl bych, že třeba rozdíl mezi skautingem na začátku devadesátých let a tím předválečným je menší, než rozdíl mezi tím současným a tím na začátku devadesátých let," přiznává šestatřicetiletý David Koura.
Proměnila se fyzická vybavenost dětí, ale také charakter aktivit. "V roce 1991 nebyly mobily, počítače, internet byl v plenkách. Děti měly maximálně televizi, knížky a skauting. Dneska je těch možností mnohem více, skoro všechny mají tablety, mobily," zamýšlí se nad odlišnostmi Koura, podle kterého se skauting snaží trendům přizpůsobit.
Skautské tábory se přitom na první pohled výrazně nezměnily. Když do nich přijedete, uvidíte stany na podsadách postavené na zelené louce. "Ani dnes na táborech nemáme žádnou zděnou budovu, myjeme se v potoce, vaříme v kamnech, která si sami postavíme z cihel a plátů," přibližuje Koura.
Mění se ale náplň tábora. "Nechceme ustrnout na tom, že budeme rozdělávat oheň třením dřev a vysílat morseovku s praporkama. Dnešní děti to nepochopí," vysvětluje David Koura.
Zatímco dřív bylo podle něj na táborech běžné, že přes řeku se děti dorozumí pomocí praporků, dnes by si ťukaly na čelo, proč místo toho nevytáhnou z kapsy mobil.
"Zrovna třeba morseovku nebo vázání uzlů už vypouštíme. Namísto toho hledáme třeba 'kešky' (při geocachingu se hledají pomocí GPS navigace skryté schránky na zajímavých místech, pozn. red.)," přibližuje David Koura a zdůrazňuje, že základní myšlenky skautingu však zůstávají.
Koura je přesvědčen, že ve skautu zažijí děti to, co jinde ne. "Tady je parta dětí, které jsou společně naladěné, podnikají spoustu různých věcí, mají společné zážitky. Úžasné jsou v takovéhle partě především mezilidské vztahy. To je podle mne hlavní rozdíl oproti běžným kroužkům," je přesvědčen Koura.
Důraz je kladen zejména na férové jednání, pravdomluvnost a pomoc druhým. Přirovnání k "Mirkovi Dušínovi" však Koura odmítá.
"Realita je trochu někde jinde. Ale i kdyby ne, dnes si všichni stěžují, jak politici lžou a všechno je špatně. Neřekl bych, že nám zrovna ta snaha o čestné jednání může nějak uškodit," míní David Koura.
