„Já neudělal nic velkého a výjimečného. Ti praví andělé se snesli z nebe šest minut po mně, byli v červeném a přiletěli záchranářským vrtulníkem,“ tak reagoval šestatřicetiletý Marek Hodan na svoji přezdívku.
Vysloužil si ji, když pomohl vážně zraněné čtyřčlenné posádce auta, které v březnu poblíž Štěnovic na Plzeňsku čelně narazilo do betonového můstku. Díky rychlé reakci a zkušené první pomoci všichni přežili.
„Zrovna jsem ve svém autě stál na kruhovém objezdu, když jsem uviděl od Plzně přijíždět auto. A to hodně svižně. Říkal jsem si, že by řidič měl zpomalit, a pak už jsem uslyšel jen brzdy a ránu. Chvilku bylo ticho a pak přišel úděsný řev zraněných dívek,“ vybavuje si události Marek Hodan.
V havarovaném Peugeotu 205 tehdy jel dvaadvacetiletý řidič a tři dívky ve věku osmnáct, šestnáct a patnáct let. „Nejhorší zranění jim nezpůsobil samotný náraz, ale reprobedna, která vyletěla z kufru až do přední části automobilu,“ dodává Marek Hodan a připomíná, že v takových momentech není čas nad něčím přemýšlet.
„Museli jsme jednat rychle, auto už doutnalo a byla cítit nafta,“ vzpomíná statečný muž, který dostal ocenění Gentleman silnic.
Nějak se to se mnou táhne, říká šofér
„Určitě mě to potěšilo, ale kvůli tomu rozhodně u nehod lidem nepomáhám. Nejsem žádný anděl, jsem jen člověk a pomoci někomu a nebýt lhostejný přece patří k normální výbavě každého z nás, nebo by alespoň mělo patřit. Takže, jak už jsem řekl, neudělal jsem fakt nic výjimečného,“ říká skromně Marek Hodan, který pomáhal už při několika nehodách a v policejní databázi je vedený jako svědek u téměř třiceti podobných případů.
„Nějak se to se mnou táhne. Někdy si říkám, že jsem na světě asi proto, abych zachraňoval lidi z havarovaných aut. Je to asi takové moje poslání,“ směje se sympatický zachránce.
Přiznává, že sám je za volantem opatrný a i přesto se nedávno ocitl na druhé straně. „Vyhýbal jsem se divokému praseti a skončil jsem mimo silnici ve stromě. Zastavilo hned první auto, jeho řidička mi pomohla,“ připomíná Hodan.
Jeho přáním je, aby lidé byli k sobě ohleduplnější. „A to platí několikanásobně na silnici. Je přece zbytečné, aby kvůli pár nahnaným minutám vyhasínaly lidské životy,“ říká šofér, který by si proto nejvíce přál, aby nikdy nemusel kvůli dopravní nehodě vytahovat lékárničku z auta.
