Na opravě fresky pracovali akademičtí malíři Milan Kadavý a Jiří Matějíček (zleva). | foto: Ladislav Němec, MAFRA

V Manětíně opravili fresku. Ukazuje zámek tak, jak nikdy nevypadal

  • 0
Mistrovskou nástropní fresku z 18. století od Johanna Filipa Bornschlegela se podařilo zrestaurovat na zámku v Manětíně na Plzeňsku. Malba velká přes 90 metrů čtverečních se totiž odlupovala a zvlnila. Ústřední motiv fresky je kuriózní, zobrazuje totiž zámek tak, jak nikdy nevypadal.

Rozsáhlá malba nad vstupním schodištěm zámku se začala odlupovat před čtyřmi lety a omítka se zvlnila. Způsobily to statické poruchy krovu.

Podle restaurátora Milana Kadavého pokles klenby způsobil odtržení malby, vznikly hluboké praskliny, reliéf malby se posunul o dva centimetry.

"Ty malby se musely proinjektovat, upevnit, přitáhnout zpátky. Následoval restaurátorský průzkum, jak malbu vyčistit, byla totiž značně znečištěná," řekl Kadavý.

V zámku totiž za minulého režimu sídlila správa lesů a topilo se klasickými kamny, což dílu vůbec nesvědčilo.

Restaurátoři začali na fresce pracovat loni v srpnu a skončili v listopadu. Využívali klasické materiály, na tmelení štuk z letitého vápna.

Na fresce je výjimečná i takzvaná apoteóza

"Ústředním motivem fresky je pohled na zámek v podobě, kterou navrhl v rámci kompletní barokní přestavby architekt Tomáš Haffenecker. Kuriozitou je, že tato podoba zámku nebyla nikdy plně realizována," uvedl kastelán zámku Karel Mašek.

Ředitel územní památkové správy v Českých Budějovicích Petr Pavelec doplnil, že obvykle jsou na zámcích malby s mytologickými nebo církevně dogmatickými náměty. Freska v Manětíně je ale podle něj výjimečná tím, že je na ní zobrazena také takzvaná apoteóza neboli zbožštění rodu Lažanských a jejich příbuzných.

Součástí malby jsou i dva erby, které vznikly až po roce 1900, je to jediná změna od vzniku historické fresky, která byla vytvořena v roce 1738.

Dílo bylo nyní restaurováno poprvé. Podle restaurátora Jiřího Matějíčka je nástropní malba vytvořená na roštu z latí. Na nich je vápenohliněná mazanina s příměsí slámy a dalších přísad jako byla dokonce i zvířecí srst.

"Tyto materiály způsobují větší pružnost omítkových vrstev, které jsou silné necelé tři centimetry," uvedl Matějíček.

Zajímavostí je i to, že klenba ve tvaru necek byla na původně plochý strop vsazena později. Podle změny v omítkové struktuře i podle změny barev se dalo zjistit, za jak dlouho vznikla, protože každý den udělal malíř jeden kus.

Malíř i s pomocníky, kteří mu například míchali barvu, pracoval celkem tři týdny. "To je ohromná rychlost, kterou zvládne opravdový machr. Muselo to být nesmírně fyzicky náročné. Neměli umělé osvětlení, lešení jim to zastiňovalo, používali osvětlení ze svíček přes nějaké měděné zrcadlo," řekl Matějíček.

"Pracovali rychle, protože se tím živili, navíc majitel zámku nebyl rád, když by někdo zrovna u vstupu do zámku pracoval moc dlouho," dodal Matějíček.

Podle kastelána Maška zámek ještě letos čeká odkrývání malby na obvodových stěnách vstupního schodiště, tedy pod freskou.

Tam se pod nánosy několika vrstev nátěrů podařilo objevit ornamentální malby s náznaky mramorování. Malba zřejmě zmizela někdy po roce 1900.