Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hrad Švihov změnili filmaři ve statek, princ v něm našel svoji Popelku

Seriál   17:01aktualizováno  17:01
Kultovní pohádka Tři oříšky pro Popelku, filmy Královský omyl z roku 1967, o mnoho mladší Šašek a královna nebo pohádka Tři životy. Tahle filmová díla spojuje, že část scén vznikla ve vodním hradě Švihov na Klatovsku. Hrad jako místo pro natáčení objevily i zahraniční filmové produkce.

Hrad Švihov, na kterém režisér Václav Vorlíček natáčel část pohádky Tři oříšky pro Popelku. | foto: Ladislav Němec, MAFRA

Jsou momenty, které si i po třiačtyřiceti letech Eva Kojanová ze Švihova vybaví naprosto jasně. Jak Popelčina macecha v podání Caroly Braunbock dostala na hlavu pokaždé netopýří křídla a také jak dětem na natáčení často rozdávala žvýkačky. Nebo jak Jana Libíčka jako preceptora do sedla valacha museli kvůli jeho postavě vysazovat za pomoci kladky.

Filmová místa

Filmová místa

Letní seriál MF DNES a iDNES.cz vás zavede na několik desítek míst po celé České republice, která si filmaři vybrali jako kulisu pro filmy, televizní seriály nebo hudební klipy.

„A Pavel Trávníček mě svezl na koni,“ vybavuje si Kojanová, které v době natáčení bylo osm let.

Kultovní pohádka Tři oříšky pro Popelku vznikala z velké části na hradě Švihov a v jeho nedalekém okolí. Lokalita je filmaři velmi vyhledávanou, tím úplně prvním snímkem, který tu vznikl, byl v roce 1967 Královský omyl. Dohromady už se záběry odsud objevily ve čtyřech desítkách různých filmů.

Kromě Popelky se tu natáčel namátkou také Šašek a královna, pohádka Tři životy či film o Karlu IV. Hlas pro římského krále. Popelka mezi nimi má ale jednoznačně výsadní postavení.

„Mě tahle pohádka provází od dětství. Přitom nejsem rodák ze Švihova a dlouhá léta jsem o tom, že se tady točila, nevěděl,“ říká starosta obce Václav Petrus s tím, že pohádka je nesmazatelně do povědomí místních zapsána. „Já si myslím, že je to jedna z nejhezčích pohádek,“ souhlasí Eva Kojanová.

Osmiletá Eva se na natáčení chodila ráda dívat. Její sestra si dokonce v komparzu zahrála. „I naše kočička tam hrála. Ale museli ji celou přestříkat barvou,“ loví z paměti střípky z natáčení Eva Kojanová a připomíná, že Popelčin úkryt se nacházel v sadu jejího dědečka.

Na herce i filmový štáb vzpomíná velmi ráda, všichni byli milí, princové nadto ještě krásní. A režisér Václav Vorlíček se sem stále vrací. „Popelka je jako jeho dítě. Je vidět, že ten film má rád, i jako řadový divák,“ míní Václav Petrus a pro uznávaného režiséra má jen slova chvály. „Je to velmi příjemný noblesní pán, nehraje si na žádnou hvězdu,“ popisuje Petrus.

V roce 2014 se pohádka dočkala i nových barev:

Natáčení bylo idylické, vzpomíná režisér Václav Vorlíček

Václav Vorlíček se netají tím, že na Švihov jezdí rád. „Okamžitě se mi vynořují vzpomínky na všechny, kteří se mnou spolupracovali a kteří mezitím ,stihli‘ zemřít, už nejsou mezi námi. A je jich poměrně hodně,“ líčil v rozhovoru pro MF DNES Vorlíček před třemi lety při příležitosti čtyřicátého výročí od vzniku filmu.

Natáčení bylo prý idylické, dokonce ve správný okamžik napadl sníh. Přesně jak bylo potřeba. „Sám jsem si vymyslel, že se příběh bude odehrávat v zimě, i když původně to bylo psané jako letní film. Měli jsme tedy zimní kulisu se vším všudy. Domů jsme chodili značně promrzlí. Museli jsme prosit v hotelu, aby, než se vrátíme z natáčení, roztopili pořádně kotel,“ popisoval.

Co se týče samotných záběrů, Švihov, respektive předhradí, po nutných úpravách posloužil jako kulisa hospodářství. „Část předhradí se stodolami dojmem velkého dvora působila, bylo to nenatřené. Tmavá zeď hradu, v níž jsou prázdná okna, jsme filmově zabydleli přistavěním dřevěného ochozu, z něhož vedly schody dolů. Do oken se vsadily okenice a do jednoho z krajních dveře. Když je ale statkářka otevřela, museli jsme záběr ustřihnout. Za ní se objevila díra, za nimi nebylo nic,“ vybavil si Vorlíček.

Švihov a Popelka

Brána podle něj byla příliš daleko, proto se přistavěla nová. „K tomu jsme už jen postavili žebřiňák a holubník,“ dodal Vorlíček.

Sad dědečka Evy Kojanové, kam chodí Popelka za Rozárkou, je nedaleko odsud, stejně jako rybník, do něhož se převrhla macecha s dcerou Dorou. Lesní motivy, třeba honička Popelky s princem, vznikaly mezi Železnou Rudou a Klatovy. A interiéry v NěmeckuPodle Petruse před několika lety na hradě Švihov vznikla jakási naučná ministezka, která návštěvníky s jednotlivými filmovými místy seznamuje. Řada z nich si totiž záběry z filmů s daným místem vůbec nespojí. „U některých filmů jen znalci poznají, že se natáčel u nás. Často bývají prostory hodně maskované,“ vysvětluje Petrus.Výjimku v tomto ohledu podle něj tvořil snímek Šašek a královna, v němž hrad hraje velmi významnou roli.

Když filmaři hrad zamaskují, prohlídky bývají i mezi kulisami

Na rozdíl od Popelky nejsou dnešní natáčení veřejnosti běžně přístupná. Václav Petrus se prý s filmaři setkává naprosto minimálně. „Stalo se třeba, že jsme kulisy v hradě postavili už před víkendem, během víkendu jsme pak prováděli i v těch kulisách. Jedině takovým způsobem bylo možné se na natáčení podívat,“ uvádí kastelán Švihova Lukáš Bojčuk.

Zpravidla však natáčení znamená úplné uzavření hradu. Právě z tohoto důvodu byl hrad pro návštěvníky nepřístupný na začátku srpna, vznikala zde část seriálu americké produkce o templářích. „Natáčelo se dva dny, bylo třeba upravit interiér, především okna a dveře. Vyráběli si vlastní tak, aby zapadaly do jejich doby,“ vysvětlil Bojčuk.

Toto natáčení je jediné, které letos Švihov hostí. Zpravidla jich však za rok bývá vícero. „Některé filmy se tu natáčely kvůli příjemnému prostředí, jiné kvůli snadné dostupnosti z Prahy. Důležité je, že máme hodně zachovalých interiérů v relativně nezměněné podobě. To se filmařům líbí,“ nabízí vysvětlení obliby hradu Lukáš Bojčuk.

Za pravdu mu v tomto ohledu dává i Václav Křístek, režisér snímku Hlas pro římského krále, který se na Švihově natáčel loni v létě. „Lokalit, na nichž se dají točit záběry 14. století, není mnoho. Památek máme sice poměrně hodně, ale vhodných je opravdu málo,“ osvětloval loni Křístek, proč si vybral právě Švihov.

Podle Jaroslava Plesla, který v tomto snímku ztvárnil postavu Dobeše z Bechyně, je Švihov zajímavý především kvůli stavebnímu charakteru. Je to takový pomyslný přechod mezi hradem a zámkem. „Je to hrad, zároveň ale splňuje všechny požadavky moderního a přepychového bydlení. Interiéry jsou větší a vzdušnější, než bývají na ostatních hradech,“ hodnotil Plesl.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Tah na Železnou Rudu blokovala vážná nehoda. Jeden mrtvý, šest zraněných

Těžká nehoda dvou aut blokuje dopravu na šumavském hlavním tahu do Železné Rudy. Pod nejvyšším bodem silnice u odbočky na Zhůří se čelně srazila dvě osobní...  celý článek

Trestní zákoník (ilustrační foto).
Slovák, který zneužíval děti, bude po šesti letech ve vězení vyhoštěn

Muž ze Slovenska, který je ve vězení za sexuální zločiny na vlastních dětech, bude po odpykání trestu vyhoštěn z České republiky. Rozhodl o tom plzeňský...  celý článek

Anna Palková si zatančila v televizním pořadu Tvoje tvář má známý hlas.
Dívka je v klipu stejně šílená jako já, říká tanečnice z hudební show

Anna Palková z Plzně se nečekaně stala televizní hvězdou. Čtyřikrát se objevila v pořadu Tvoje tvář má známý hlas, kdy tancem doprovázela soutěžící zpěváky....  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.