"Vyráželi jsme přibližně v půl třetí v noci z výšky asi 7 200 metrů. Říkali jsme si, že to zkusíme dojít, ale že uvidíme, jak na tom budeme. Mohlo se stát, že to za hodinu, dvě otočíme," popisuje Honza Trávníček. Poměrně brzy ale dohnali horolezci skupinu Íránců s Tchajvancem doprovázenou šerpy (nosič nákladu v horách, pozn red.). "Připojili jsme se k nim, protože to hodně pomůže. Sami bychom se tam asi těžko dostali," říká Trávníček.
Na Manaslu během celé doby výstupu často a hodně sněžilo. Pravidelně odpoledne až večer se kazilo počasí, do rána napadlo zpravidla 10 až 15 centimetrů nového sněhu. Cestu na vrchol bylo tedy třeba prošlapat a zafixovat. A česká skupina šla na rozdíl od Íránců bez kyslíku.
Dvě hodiny vyčerpávajícího sestupu ve tmě
Skupinu zhruba dvaceti lidí dohnali zhruba ve výšce 7,5 tisíce metrů. "Postupovalo se pomalu. Nahoře jsme tak byli dost pozdě, po třetí hodině odpoledne. Ideálně jsme tam měli být do oběda," přiznává Trávníček a dodává, že šerpové měli neustále informace ze základního tábora o tom, že dobré počasí má vydržet.
"Dolů jsme sestupovali dalších pět šest hodin, dvě hodiny jsme šli už ve tmě a do stanu jsme se dostali po deváté večer. V těchto výškách je hodně náročný i sestup. Člověk nemá sílu, musí se každých dvacet až třicet metrů zastavit a vydýchávat se," popisuje Jakub Vaněk, pro kterého byla Manaslu první osmitisícovkou.
Když byl v roce 2009 na Gashenbrumu, otáčel se 300 výškových metrů pod vrcholem. "Teď jsem na tom byl fyzicky líp. Nenastal žádný výrazný problém," říká spokojeně.
Oba horolezce mrzelo, že se zrovna v okamžiku, kdy se na vrchol dostali, zatáhlo a začalo sněžit. "Je to velký rozdíl. Když jsem byl na Gashenbrumu, měli jsme pěkně, byly krásný výhledy. Tady bylo ošklivě, snažili jsme se na vrcholu zdržovat co nejmíň," popisuje Trávníček, pro kterého byla Manaslu druhou osmitisícovkou za poslední dva roky.
Náčelníkovi omrzly nohy, výstup až na vrchol nechtěl riskovat
Náčelník expedice, Jan Krabec, který absolvoval s Trávníčkem a Vaňkem první pokus o výstup na vrchol, se druhý den rozhodl pokus neopakovat.
"Nechtěl jsem riskovat. Už ten den předtím mi prochladly prsty na nohou a nerozmrzly mi pořádně ani přes noc ve spacáku. Dvě noci jsem tam vlastně nezamhouřil oko. Asi jsem to neunesl hlavou," říká Krabec a dodává, že z domova už se šance hodnotí jinak.
"Teď už člověk přemýšlí, jestli třeba neudělal chybu, jestli se to nedalo zkusit. Že ty podmínky byly vlastně dobré," přiznává horolezec.
Celá expedice čítala dohromady sedm horolezců, všichni se dostali do čtvrtého výškového tábora. "To je důležité. Bylo zaděláno na to, aby nás nahoře bylo víc, chybělo málo, asi troška štěstí," zamýšlí se Krabec. Všichni ale hodnotí výpravu jako úspěšnou.
