Jak projekt vznikl a co je jeho cílem?
Seděli jsme s kolegy a přemýšleli, jak ještě více pomáhat lidem. Psycholog Milan Studnička měl nabitý diář a mnoho lidí ho kontaktovalo, že od něj chtějí školení. Já jsem tehdy pracoval ve Škoda Auto a začal jsem se učit, jak vést online projekty. Slovo dalo slovo a vznikl projekt Dovychovat. Náš první online kurz sklidil velký úspěch, vlil nám krev do žil a dal obrovskou motivaci pokračovat dále a neustále projekt rozvíjet. Cílem je více vnímat děti a především rozdílnosti mezi chlapečky a holčičkami, ukázat, jak si udržet radostné naladění co nejvíce dní v roce a uvědomit si roli muže a ženy, což je základem pro pohodu v životě a v rodině.
Kdo se na vás nejčastěji obrací a jakým způsobem lidem pomáháte?
Zaměřujeme se na pomoc rodinám, aby doma byla pohoda. Poskytujeme osobní konzultace. Já osobně pracuji s muži, kteří zažívají doma napětí, ženy s nimi odmítají spát nebo od nich odcházejí i s dětmi. Dále poskytujeme online kurzy, poradny a zkušebny v našem Klubu dovychovaných rodičů, který je prakticky jediný svého druhu v Česku a na Slovensku. Spojuje výchovu a osobní rozvoj na jednom místě.
Nejžádanějším tématem je výchova dětí. Velice často se na nás obracejí maminky s výchovou kluků, kteří často „neposlouchají“, „perou se“ a „nechtějí dělat“ to, co maminka zrovna potřebuje. Jakmile maminka pochopí, že na kluka je potřeba jít jinak než na holčičku, ubude křiku, povelů, příkazů i zákazů. Maminky pak mají mnohem větší klid a kluci taky. Mnoho žen nám též psalo, že mají problémy v komunikaci s muži, například je muži velice často nevnímají a ženy pak musí mnohdy mnoho věcí opakovat. Vytvořili jsme projekt pro muže - Restart muže, kde jsme začali mluvit o roli muže ve vztahu a ve výchově.
Co je projekt Dovychovat
|
Jak se tento projekt osvědčil?
Po roce a půl máme více než 470 přihlášených mužů. Často nám děkují muži, že už konečně pochopili svoji roli a my jsme jim tímto zachránili vztah. Ozývají se i ženy, že se s jejich muži konečně cítí lépe, protože se stávají oporami a konečně těmi Muži s velkým M. Změna u mužů se velice často promítne i do práce. Jakmile muž zesílí, už na sobě nenechá dříví štípat a jeho žena si ho díky tomu může mnohem více vážit.
Jaké jsou další ohlasy?
Celkově naše kurzy směřujeme k tomu, aby doma byla mnohem větší pohoda. Těší nás úspěchy klientů, kteří nám dávají zpětnou vazbu, že například před jedním mužem děti utíkaly a schovávaly se pod postel, protože se ho bály. Po absolvování našeho kurzu jsou to skvělí parťáci a muž je vděčný, že změnou přístupu už neztrácí své děti.
Úloha muže a ženy ve vztahu i ve společnosti se v posledních letech mění. Jak tyto změny vnímáte? Jsou některé i pozitivní, nebo se situace posouvá spíše k horšímu?
Žijeme v době tlakové. Tlak na výkon je v současné době enormní a pociťují to jak ženy, tak muži. Role se v partnerství mnohdy přehazují. Ženy si velice často na sebe berou více zodpovědnosti a muž je pak mnohdy jako účastník pětihvězdičkového zájezdu, protože často vyklízí rodinné pole. Žena často zařizuje v rodině vše od A až do Z, organizuje dovolené, zařizuje pro děti kroužky, jezdí na STK a některé ženy i opravují věci doma. Žena je pak často ve velkém napětí, což se mnohdy projevuje na jejím zdraví a psychické ne/pohodě. Muži často „neslyší“ a „nevidí“ ženino volání po změně přístupu a jen tak se vezou (což je velmi často zapříčiněno jejich výchovou). Ve vztazích velice často chybí intimní dialog na důležitá životní témata. Absence těchto rozhovorů má za následek nekomunikaci, domácí dusno a napětí ve vztazích, což je špatně, protože tak trpí děti a prakticky celá rodina.
V našich poradnách a na svých konzultacích s muži však pozoruji změnu. Čím dál větší procento lidí se „probouzí“ a začíná více přemýšlet nad tím, jak a s kým žije. Ženy postupně upouštějí od brutálního tlaku na výkon a snahu o pomyslnou dokonalost. Muži postupně ztrácejí strach z žen a dostávají se do své role muže, toho ochránce a opory. Nedávno jsem měl rozhovor s párem, kde měli otočené role (žena ve výkonu, muž někde na pozadí) a díky našim kurzům celá rodina změnila přístup, což hlavně kvitovaly jejich tři děti, protože ubylo napětí, křiku a celkové nepohody doma.
To, jak se člověk chová, je hodně dané výchovou. Jak by podle vás měli rodiče při výchově svých dětí postupovat?
Toto je velmi krásná a široká otázka. Rodiče by si měli hlavně vyřešit svá vlastní životní témata a trápení, jako např. jaká je role muže, jaká je role ženy, popasovat se s vlastními démony minulosti, odpustit všem, kdo jim ublížil nebo komu ublížili sami, vyřešit si vlastní strachy, vyjasnit si se svým partnerem, jak chtějí dítě vychovávat a mít v tom vzájemnou shodu a nehádat se před dětmi. Od toho se vše odráží, aby doma byla pohoda a ne vystresovaní rodiče s jazykem na vestě, kteří mnohdy jsou ve velmi častých hádkách…
Dítě ke svému rozvoji potřebuje spokojené, radostné rodiče, kteří s ním tráví čas. Následně je opravdu klíčové pochopit rozdílný přístup k výchově chlapců a dívek. V chlapcích je geneticky zakódovaná rivalita, proto se tak často perou a poměřují. Od toho se odráží celá škála souvislostí. Například chlapce je v pohodě pochválit před celým fotbalovým týmem, tím se zvedne výkon celé skupiny (ostatní chlapci ho budou chtít porazit). Nebo mu určitě dejte uznání za jeho přístup k životu – že máknul, sáhl si na dno, přidal si kolečko navíc. V holčičkách je geneticky daná spolupráce, a proto je výchova dívek jiná. Rozhodně nevyzdvihujte jednu holčičku před druhou (holčičky si začnou závidět) a oceňte ji už jen za to, že je a že má radost ze života. Kamarád Milan Studnička o tom napsal parádní knihu – Pohodové rodičovství.
Teď je trend nevést potomky příliš k tomu, aby byli chlapečkem nebo holčičkou, spíše se pěstuje genderová vyváženost a snaha nechat děti samy rozhodnout se, jaké zájmy třeba budou mít. Myslíte, že je to správné?
Děti se od malička učí pozorováním, a to hlavně kopírováním svých vzorů. Je to evoluční mechanismus, který zaručoval naše přežití. Dítě kouká, co dělá a jak komunikuje maminka, totéž u tatínka, a chce automaticky dělat to samé. Vnímá, jak muž přistupuje k ženám, ostatním mužům, mladším a starším lidem. Pozoruje, jak dospělí řeší konflikty. Tím se učí, jak přežít a fungovat v tomto světě.
Ano, samozřejmě je třeba vnímat dítě a sledovat, co ho baví (z hlediska koníčků nebo sportů) a hlavně ho vést svým vlastním příkladem! Pokud chci, aby dítě něco dělalo, musím to hlavně dělat já jako dospělý. Nemohu dítěti říkat běž cvičit hru kytaru, a nehrát na ni sám. Já jsem to např. udělal tak, že moje dcera mě učí hrát to, co se naučila na hodině kytary, a tím má větší motivaci v tom vydržet a pokračovat.
Domnívám se, že představa, že dítě si najednou v 18 letech samo rozhodne, jestli chce být muž nebo žena, je naprosto zcestná. Pokud dítě po dobu 18 let života vidělo doma funkčního radostného tatínka a spokojenou pohodovou maminku, nemá potřebu cokoliv měnit, protože vidělo, že to doma fungovalo.
Jak soužití ve vztahu lidí podle vás ovlivnila pandemie koronaviru?
Obrovsky vzrostlo napětí mezi lidmi. Najednou museli v rodině trávit více času. Tím došlo k mnohem větším třenicím, protože v rodinách obecně chybí dialog o životě. Chybí takový obyčejný zájem o prožívání druhého. Co tě trápí? Co tě bolí? Jak se ti tu žije? Jak bys chtěla žít? Co si přeješ? Jak budeme vychovávat dítě? A na druhou stranu jsem rád, že najednou lidé spolu museli být fyzicky doma zavření a čelit těm problémům, před kterými možná tak často utíkali do práce. Najednou si možná uvědomili, že mít doma šťastnou a radostnou rodinu není jen tak a je potřeba jí věnovat pozornost, čas a energii.
