Martin Otava je hrdý především na bohatý dramaturgický plán. Kromě osvědčených titulů zhlédlo plzeňské publikum řadu českých a světových premiér. Na své si přišli nejen milovníci opery, muzikálu, baletu a činohry, ale také příznivci alternativní scény.
Na co jste byl v loňském roce v divadle nejvíce hrdý a co vás naopak zklamalo?
Například opera Medea, kterou napsal Luigi Cherubini v roce 1797 a ve světě ji proslavila Maria Callas, byla v českých zemích neprávem opomíjena. My jsme ji uvedli na konci minulé sezony a reprezentovali jsme s ní Plzeň na festivalu Opera. Broadwayský muzikál Chyť mě, jestli na to máš jsme uvedli jako první v České republice a předstihli jsme i londýnský West End. Stejný trend razí činohra i balet. Hrdý jsem i na to, že Noc s operou navštívilo téměř 6 tisíc lidí. A radost mi dělají i ocenění našich umělců. Těžko mohu říct, že mě něco zklamalo, snad nejsem nekritický. To víte, každý ředitel má ke svému divadlu otcovský vztah.
Které inscenace měly u publika největší úspěch?
Řekl bych, že v Plzni má každý žánr své fanoušky a návštěva divadla patří k tradici. Máme tu například mnoho milovníků klasického baletu, velké návštěvnosti se těší Labutí jezero. Z muzikálů zaujala legendární West Side Story, která byla v Plzni uvedena vůbec poprvé. Z činoher se líbí Past na myši nebo historická komedie, upravená na míru divákům i souboru, Počestné paní plzeňské. Opera má také své skalní příznivce, lidé umí ocenit kvalitní pěvecké obsazení. Jsem potěšený, že jsou diváci nadšeni z opery Jakub Jan Ryba současného skladatele Miroslava Kubičky, kterou jsme uvedli ve světové premiéře. Naopak mě mrzí, že se diváci tak nějak bojí opery v Novém divadle, myslím, že třeba opeře Madama Butterfly to na Nové scéně vyloženě sluší. Já osobně bych naše příznivce rád pozval na Malou scénu. Právě zde vznikl prostor pro diváky, kteří možná k těm našim tradičním a věrným abonentům nepatřili. Do divadla buď nechodili vůbec, nebo vyhledávali jiné, spíše alternativní scény. Na Malé scéně vznikají inscenace promlouvající k divákovi současným divadelním jazykem, navíc je zde herec divákům doslova na dosah. Malá scéna je z části myšlena jako scéna pro náročného diváka, což ale rozhodně neznamená, že by zde uváděné inscenace rezonovaly jen u hrstky náročných diváků. Naopak, myslím, že jsem právě na této scéně nezažil, že by divák odcházel nespokojený.
Dalo by se říci, například podle návštěvnosti, který žánr má plzeňské publikum v největší oblibě?
Návštěvnost jednotlivých souborů je velmi podobná, spíš bych řekl, že je rozdíl v návštěvnosti konkrétních titulů. Samozřejmě na West Side Story se chodí daleko více, než se chodilo třeba na tolik diskutovaného Vojcka, což ale byla bezesporu vynikající inscenace, kterou převzala do archivu i Česká televize. Jsme příspěvková organizace, nikoliv komerční divadlo. Naší povinností je tedy uvádět i takové tituly, které si na sebe možná nevydělají, ale jsou to kvalitní artové inscenace, byť pro menšinového diváka.
Na jaké české či světové premiéry se můžeme těšit?
V únoru bude mít ve Velkém divadle světovou premiéru dramatizace úspěšného románu Alana Hollinghursta Linie krásy, líčící poměry v thatcherovské Británii. V hlavní roli se představí Ondřej Rychlý. Ostatně činohra přináší české a světové premiéry pravidelně. Muzikál chystá mimo jiné hororový muzikál Sweeney Tod, který u nás ještě nikdy profesionálním divadlem nebyl uveden. Roli, kterou ve filmové předloze hrál Johny Depp, ztvární Jozef Hruškoci. A balet chystá světovou premiéru baletu Chaplin v choreografii šéfa souboru Jiřího Pokorného.
Jaké má divadlo v plánu zahraniční zájezdy a účast na festivalech?
Kromě jiných zájezdů se chystáme opět do našeho partnerského města Winterthuru, se kterým jsme obnovili spolupráci a v prosinci jsme tam byli s Prodanou nevěstou. Velmi prestižní záležitostí je pak festival Musica Bayreuth, který patří vedle známých wagnerovských Bayreuther Festspiele k vrcholům hudebního světového dění. V 90. letech jsem s plzeňským souborem opery připravil pro toto barokní divadlo operu Don Giovanni, a následně jsem tam režíroval ještě tři další operní produkce. Když jsem nastoupil do DJKT jako ředitel, začal jsem jednat o obnovení spolupráce. Tato památka je pod ochranou UNESCO a bude nově otevřena právě v letošním roce. V divadle se smí hrát jen jedna operní produkce ročně a tou bude právě naše produkce opery Orfeo Claudia Monteverdiho.
Na které chystané inscenace se nejvíce těšíte?
Těším se mimo jiné na spolupráci s Hudebním divadlem Karlín, protože ho považuji za prestižní scénu. V koprodukci uvedeme postupně dva tituly, v září muzikál Duch, který bude mít premiéru nejprve u nás na Nové scéně a potom v karlínském divadle, a v lednu 2019 pak koprodukčně připravíme operetu Veselá vdova. Ta bude mít premiéru nejprve v Karlíně a pak u nás. Podobnou spolupráci jsme podepsali s legendárním Činoherním studiem Ústí nad Labem. Spolupráce by měla zahrnovat především výměnu představení a koprodukční projekt, ten by měl vzniknout do roku 2019.
V současné době připravujete jako režisér operu Hamlet Ambroise Thomase. Má plzeňské publikum nějaké specifické nároky či očekávání, které při režii zohledňujete?
Nemyslím si, že by Plzeňané měli jiné nároky než diváci kdekoliv na světě. Od roku 1992 jsem soustavně režíroval od Japonska po USA. Ať jsem tvořil kdekoliv, vždy jsem sloužil dílu samotnému a snažil jsem se dělat takové divadlo, kterému divák buď rozumí, nebo které obsahuje tolik emocí, že mu nemusí úplně rozumět, ale citově ho zasáhne. O to samé se snažím i u Hamleta.