Frustrovaná, dvakrát rozvedená nemá co soudit rodinné spory, nemůže být objektivní, spíše ventiluje osobní selhání a mstí se mužům. To jako kdyby dvounásobný defraudant měl rozhodovat obchodní spory

Já po mých zkušenostech s opatrovnickými soudkyněmi, když chci někoho hodně sprostě urazit, tak mu říkám "ty soudkyně". Považuji to za sprostější slovo, že to, kterým se lidově označuje ženské pohlavní ústrojí

Pánové, nikdy se nevzdávejte. Nikdy neházejte flintu do žita a nepřestávejte o své děti bojovat.

I když nevyhrajete jejich dětství, alespoň jim v jejich dospělosti, která je mnohem delší než dětství, budete moci ukázat, že jste se na ně nevykašlali, že jste je neopustili, že vám na vašich dětech vždy záleželo.

Nepřestávajte o své děti bojovat, protože to, jestli se budete moci hojně stýkat aspoň se svými vnoučaty, záleží na těch dětech.

Ty matky jim hodně lžou. Zatím třeba ty lži vyvrátit nemůžete, ale až budou vaši synové a vaše dcery dospělé, budou si moci přečíst, kolikrát a jak zoufale jste se snažili o kontakt s nimi, o možnost péče o ně. Kolik vás to stálo úsilí, námahy a bolesti.

NIKDY to nevzdávejte.

Dvakrát rozvedená ženská nemá co soudit rodinné spory.

Ta je podjatá permanentě.

Sama dvakrát selhala, svůj pokus o manželství dvakrát nezvládla - a druhé má v těchto věcech soudit?

Naše soudnictví je kapitola sama o sobě, nad kterou je každému objektivnímu člověku na zvracení.

Upřesnil bych: naše opatrovnické soudnictví. Jinak jste to napsal naprosto přesně.

Smutné čtení, když orgány jménem republiky ničí život Váš i Vašeho dítěte.

Bohužel vidím řadu případů otců, kteří mohou a chtějí pečovat o své děti stejně jako matka a je jim v tom bráněno. Vyzývám je - nemlčte jak ovce a braňte se, seč vám síly stačí! Ta svoloč na opatrovnických soudech musí pocítit, že jim to tak snadno neprojde.

Plzeňská soudkyně? Která? Jméno? Šetření?

Já tam potkal "dámu" která mi na navrhovanou žádost o střídavou péči na dítě které do té doby rok bydlelo u mně a matka si ho vzala jen na chvilku - když jsem ji o to prosil protože jsem potřeboval aspoň na brigádu - do očí řekla že podle ní dítě patří matce a jinak ani nerozhoduje. A tím moje žádost skončila. Z mnoha poznámek jasně vyplývalo že soudkyně v rodinných sporech vinní hlavně muže. A to jsem tam šel původně jen proto že jsem sice měl dítě, ale rodičák dostávala "matka" zatímco já se staral o dítě a žil z úspor a ubohých přivýdělků v minimu volného času.

Ani jsem péči řešit nechtěl, proč když bylo dítě u mně. Chtěl jsem aby se kluk měl dobře a dostával peníze co si zaslouží. Ale nejdřív se prý musí rozhodnout o péči..... Když jsem dítě naposledy vedl k "matce" řvalo že tam nechce a skákalo pod auta. Jak jsem mu měl ve 3 letech vysvětlit že s ním nedokážu včas emigrovat do ciziny a změnit identitu? Nasrat na český soudy, a když už stát okrádá otce o děti, tak ať se o ně aspoň pořádně stará - ne na účet okradeného.

Já už to dítě neviděl a nestojím o to teď ani nikdy jindy. Bolí to. Bolí to dlouho, a už to není moje dítě, soud, český stát, ona tak rozhodli. A ne, nechci znát její jméno, jen jsem si na to vzpomněl a dostal jsem chuť ji dojít "navštívit" a nejen ji, nestojí to za to. Když berou ať se starají, moje starost už to není, byl to krásný rok s dítětem - bez matky, krásnější už nepoznám. Byl jsem ochotný pro své dítě umřít aby se mělo dobře, řekli mi že aby se mělo dobře mám se ho vzdát. Tak dobře, ale bolelo a trvalo to víc a dýl než umřít. Konec.

Plzeňská soudkyně Hana Jarošová: http://www.stridavka.cz/k-namitce-podjatosti-plzenske-soudkyne-jarosove.html

Správně, není to svoboda slova, je to nesvoboda slova.To nám soud říkat nemusí, to víme.

Ústavní soud ČR jako hlava justiční mafie: http://hodina.blog.idnes.cz/c/492249/ustavni-soud-cr-jako-hlava-justicni-mafie.html

Pane Hodino... Jste hodně rychlý ve svých úsudcích. Dovolím si s vámi nesouhlasit.

Řešení výchovy dětí, jejichž rodiče spolu nežiují, je z podstaty věci velký problém. Pokud se rodiče nedohodnou a musí rozhodnout soud, vždy je nejméně jeden z nich nespokojen. Tak je tomu ostatně ve všech soudních řízeních. Účastník, který neuspěje, bývá rozezlen, ať už z hlediska zákona a obecné spravedlnosti je v právu či nikoli. Pokud je to psychopat (a jako třeba ta povedená dvojice Papazian - Šimůnek ), začnou se mu v mysli líhnout různé spiklenecké teorie o mafiích, korupci apod..

Všechno je jinak: 1. Náš Ústavní soud je instituce, jejiž kvality jsou kdovíproč vysoko nad obecnou kvalitou institucí v České republice. V naprosté většině případů rozhoduje velmi citlivě a odůvodnění jeho rozhodnutí mívají vysokou přesvědčivost i právní úroveň. Má úplně jiný styl posuzování věcí než obecné soudy. Vnáší do případů filosofickou hloubku a vyšší spravedlnost. Nazývat jej hlavou mafie je absurdní. 2. Soudci obecných soudů mají velmi různou úroveň. Někteří z nich jsou brilantní a spravedliví, jiní přistupují k případům schématicky a jejich znalosti práva jsou velmi omezené. Se "zlou vůlí", silnou zaujatostí vedoucí k neobjektivitě a porušování zákona, pletichami či korupcí se ale v justici setkáváme jen zřídkakdy. 3. Justice je silně feminizovaná( zejména na prvoinstanční úrovni ) a ve věcech péče o děti proto poněkud nakloněna matkám. Rozhodně ale není pravda, že by systematicky a zásadně poškozovala práva otců a dětí na vzájemný kontakt. Tátové, kteří jsou slušnými lidmi a mají opravdový zájem o děti, se prakticky vždy u soudu domohou přiměřeného režimu.