Prosím, nejstarší obyvatelka Česka byla z Ochozi u Brna ne z Ochozu.Jen pro správnost.

Měla jsem dědečka umřel když mu bylo skoro 101, ročník 1912. Celou tu dobu, od 88 let, kdy umřela babička, žil sám, a staral se sám o sebe, pral si  ,  vařil, uklízel. . do 99 let chodil 3x denně se psem .    Měl rád jenom psa rýšu a mého otce, jinak nevěřil nikomu. Tvrdil že musí psa přežít, žer by jsme se o něho špatně starali. Když mu brácha přivedl ukázat holku, řekl jí že u se chysá (a ukazoval prstem dolů) .  Taky říkal pěkně dlouho že už ho to nebaví. Měla jsem spoustu času a stejně jsem se ho na spoustu věcí nezeptala.

Umřít stářím, bez léků a bez stresu, to je velká vzácnost. Tady je jasně patrné, že moderní farmacie, která se za každou cenu snaží učinit člověka zcela závyslím na lécích, člověku života nepřidá. Zdravotnictví a farmacie mají totiž největší zájem na docela zdravých, solventních a zcela závislých pacientech na lécích. Obchod je obchod.

Je to úžasný věk, ať odpočívá v pokoji.

A smekám před rodinou, že se tak hezky starala.

Paní měla také štěstí, že se o ni postarala rodina a mohla být doma, protože tam je každému přece jenom nejlépe.

Pokoj její duši.

Jen malá připomínka k poslednímu odstavci...

ruka by pisateli článků neupadla kdyby ke jménu Bahenská napsal PANÍ,dříve to bylo běžné..trochu úcty prosím !!!Jak říkavali naši rodičové:huba by nám neupadla !!!

Mate ode mne plus, ale od mistnich "novinaru" nic takoveho cekat nemuzete. Stejne je tohle jenom bulvar.

No, nevím zda dožití vysokého věku je v naší společnosti až tak fajn. Když si představím, že bych měl živořit dalších 30-40 let na tom ubohém důchodu tak není o co stát. I když si šetřím ve 3. důchodovém pilíři tak se obávám že to nebude nic moc... Vzhledem k devalvaci, kterou prosazují banky (ty se totiž zoufale bojí deflace, protože ty jejich půjčky by se ukázali jako švindl, oni půjčují totiž neexistující peníze).

Spořte si víc, jinak to nejde.:)

Bohužel, má to i druhou stranu mince. Mně bude 48 let a mojí babičce je téměř 102 let. Je na svůj věk úžasně duševně čilá, zůstal jí stále smysl pro humor, do 100 let bydlela sama, uvařila si, vykoupala se (dokázala vlézt do vany a vylézt z ní i v tomto věku bez cizí pomoci!) Bohužel, pak dostala zápal plic a po něm už se nepostavila na nohy. V současné době je v domově důchodců v Praze, kam za ní každý den z rodiny někdo chodí, moje matka - její dcera, které letos bude 79 let, téměř denně. To je věk, kdy mnozí už jsou sami v domově důchodců, ale ona se v tomto věku stará o svého rodiče, i když sama na tom není zdravotně nejlíp. Jen velmi těžko se snažíme s otcem, sestrou, synovcem a dlašími příbuznými docílit toho, aby za babičkou necestovala každý den, protože vidíme, jak ji to vyčerpává, ona to však cítí jako svou povinnost a tak stejně téměř denně jezdí o holi MHD, i když se pak večer doma sotva vleče. V rodinně není bohužel nikdo, kdo by ji tam denně mohl vozit autem, otci je 82 let. A i když matce říkám - važ si toho štěstí, že můžeš být se svou matkou souběžně 20 let v důchodu - kdo jiný to může, ona to považuje spíše za trest, než aby to vnímala pozitivně. Takže ano, na jedné straně úctyhodný věk a radost, že babi je na tom tak jak je, na druhé straně ale také obava a úzkost, aby mi matka neodešla tam nahoru dřív, než babička.

Mám štěstí, že můj život obohacují devadesáti a viceletí senioři. Z každého jejich příběhu si mohu něco převzít jako vzor nebo naopak. Stoletou paní jsem poznala jen jednu. Vzdávám hold rodině, která se o svoji maminku, babičku a prababičku postarala do tak úctyhodného věku. A všem těm, kteří říkají: "já se důchodu nedožiji..." říkám: A co když jo! A co když tu budeš třeba do devadesáti, do stodeseti? Stojí za to třeba "jen" začít pozitivně myslet 

Mate pravdu, ja jenom zacala pocitat, kolik vlastne dcera ma roku. To uz se asi o obe musela starat vnucka nebo pravnucka, dcera ma odhaduji kolem 85 - 90 let?