a my je teď berem jako dar z pekla

Hlavně 26.4.1945 byli Plzeňáci blahem bez sebe a za těch téměř 700 zbytečně mrtvých děkují už dvacet let . . .  

Ale no tak.... Buďme "rádi" za 700. V jiných městech a zemí to bylo daleko horší. Já jsem rád, že Plzeň osvobodil západ a ne ta tlupa znásilňovačů z východu 

Včera mně tchyně vyprávěla, jaká byla tehdy atmosféra. Jak jejich služka nadšeně skočila do džípu k nějakému americkému vojáčkovi na klín a strávila s ním následující týden, než ho odveleli k pokračování války proti Japonsku, což jí způsobilo (přirozeně) rozchod s jejím českých chlapcem. A pak dostala oznámení, že ten Američan padl...

Ale i něco mnohem méně romantického o oblíbené zábavě amerických vojáčků: zapálili si cigaretu, dvakrát-třikrát potáhli a hodili ji na zem. A o ten nedopalek se strhla bitka mezi Čechy. Ne jen mezi dětmi, ale i mezi dospělými. A američtí vojáčci se tomu smáli a měli z toho velkou bžundu. A dělo se to prý stále, takže po dvou-třech dnech chodila za každým americkým vojákem skupinka lidí, kteří čekali, až to udělá.

Moje maminka zase vyprávěla, jak jeden američan pil syrová vejce přímo ze skořápky. Taky z toho měli místní srandu a nosili mu je. Dětskám za to dávali žvýkačky a čokoládu.