Řešením by podle mě bylo navázat povinnou školní docházku na přídavky na děti. Rodičům, kteří své děti do školy buď neposílají nebo nedohlíží, aby tam docházely přídavky krátit podle počtu neomluvených hodin (případně na dané období úplně odebrat).
Obecně bych vrátil víc pravomocí vůči vlastním dětem do rodin, školní docházka má být právem nikoliv povinností. Samozřejmě vše má své hranice, číst, psát a kupecké počty by měl zvládat opravdu každý, ale na to by podle mě stačily tak 3 povinné školní roky. Další vzdělání bych nechal jako dobrovolné s tím, že by stát finančně motivoval ty, kteří se o děti a jejich vzdělání starají. Kdyby děti musely pomáhat rodičům a pracovat jako v minulosti, do školy by se samy těšily. Kdyby zabezpečení rodičů ve stáří bylo závislé od příjmů jejich dětí, asi by se taky víc zajímali o jejich vzdělání. Když se ale vše řeší formou nařízení, peníze od státu plynou ať se rodič stará nebo ne, pak se spousta z nich na to vyprdne. A stát to akorát stojí peníze za různé úředníky, sociály atd.. přitom výsledek je nula, ty děcka z donucení ve škole akorát budou dělat bordel a stejně si z látky moc neodnesou, nemají motivaci se snažit, ví, že stát se ně postará stejně jako o jejich rodiče a příbuzné.
