Pamětní desku, která oznamuje, že pár metrů od náměstí Republiky žila Marie Uchytilová, vytvořila její dcera Sylvie Klánová. Podle ní myšlenka vybudovat památník dětským obětem války maminku napadla už v době, kdy na konci druhé světové války Plzeň osvobodili spojenci.
Klánová před odhalením pamětní desky citovala, co její matka o neobyčejném památníku, který vytvořila, řekla: "Vracím ve jménu míru osmdesát dva dětí národa na jejich rodnou pláň jako varující symbol milionů zavražděných dětí v nesmyslných válkách lidstva. Po sochách posílám poselství srozuměným národům. Nad společným hrobem dětí se usmiřuje s domem dům."
Ženou pohnulo vyprávění kamarádky z koncentračního tábora
A s jakými pocity se více než dvacet roků od smrti matky Sylvie Klánová na neobyčejný výtvor dívá? Vybavuje se jí, že sousoší vznikalo jako dílo lásky a žalu i utrpení za války.
"Vidím krásné děti a cítím obrovskou lítost, že musely přijít o život. A vždy za tím vidím i maminčino odhodlání a nepřetržitou práci i sílu její myšlenky, že dělá správnou věc," řekla Sylvie Klánová. Tvrdí, že v době, kdy Lidické děti vznikaly, tím žila v podstatě celá rodina.
Samotné rozhodnutí vybudovat památník s desítkami postav dozrálo v roce 1969. Ale myšlenka takové dílo vytvořit má úzkou vazbu na Plzeň v době osvobození v roce 1945. Marie Uchytilová se narodila v roce 1924 a byla za války totálně nasazená. "Když válka skončila, bylo to její největší štěstí v životě. Tančila s ostatními na plzeňském náměstí," vypráví dcera umělkyně.
Pamětní deska Marie Uchytilové
Při oslavách konce války se Marie Uchytilová setkala se spolužačkou, která se vrátila z koncentračního tábora a vyprávěla, jaké hrůzy zažila. Uchytilovou svědectví zasáhlo a strávila potom noc na Mikulášském hřbitově.
"Tam přísahala, že vypoví válku válce. Že sdělí celému světu, jak za války děti trpěly. Studovala sochařství a říkala si, že nejsrozumitelnější formou by byla socha. Nevěděla ale ještě, jakou vytvoří," vysvětluje Klánová. Konkrétní nápad na monumentální památník pak přišel v době Dušiček v roce 1969.
"Během příprav vytvořila tisíce studií. A chtěla, aby ten, kdo to jednou uvidí, na dílo nemohl zapomenout. Přemýšlela i o tom, jak v dětství dávali s bratrem a sestřenicemi svíčky na opuštěné hroby v dětském oddělení. Pak maminku náhle napadlo jako symbol třinácti milionů dětských obětí druhé světové války ztvárnit konkrétní zločin spáchaný na osmdesáti dvou lidických dětech od jednoho roku do šestnácti let. A po čtyřiadvaceti letech příprav byla přesvědčená, že právě to bude ten pravý symbol. Vždy říkala, že člověk může udělat takové dílo, až když ví, jak je udělat. A tehdy už to věděla," líčí Sylvie Klánová.
Matka sochařka svou dceru do svého umění zasvěcovala. A zřejmě i díky tomu dnes na domě ve Zbrojnické ulici číslo 6 visí pamětní deska.
