Ministerstvo zveřejnilo analýzu o tom, kolik učitelů v roce 2019/2020 zřejmě odejde ze školství. V západních Čechách šlo - přepočteno na úvazek - o číslo 694,7. Viděla jsem na nástěnce fakulty desítky inzerátů, že školy shánějí posily. Netrhají vám za každého absolventa ruce?
Ještě než jsem se stal děkanem, obraceli se na mě ředitelé škol, že by potřebovali učitele. Musel jsem jim říct, že většina našich studentů už učí a na školách pak zůstává. V Plzni situace není tak kritická jako na periferii nebo v Karlovarském kraji. Zájem o naše absolventy je velký. Podle našeho šetření jich učí 75 až 80 procent. Na druhou stranu nejsme schopni za stávajících podmínek počet absolventů, kterých je kolem 350 ročně, navýšit.
Předpokládám, že největší nouze je u přírodovědných oborů, o čemž se v poslední době mluví.
Osobně si myslím, že nejpalčivější je situace na prvním stupni. Scházejí samozřejmě učitelé přírodovědných oborů. Optimální nejsou ani jazyky. Zoufale chybí i kantoři odborných předmětů.
Jak situaci vyřešit, když většina vašich studentů stojí za katedrou ještě před promocí a kantoři chybí napříč obory?
Pro nás se tím otevírá příležitost spolupracovat s ostatními fakultami naší univerzity. Chceme umožnit, aby jejich studenti byli nejenom vynikajícími inženýry, ale také mohli a uměli učit. Zároveň jednáme o otevření pobočky v Karlovarském kraji, což je jeden ze způsobů, jak se pomocí rozvoje celoživotního vzdělávání nebo studií v kombinované formě pokusit zvyšovat počty učitelů.
V současnosti se jedná o novelizaci zákona, že učit můžou i nepedagogičtí pracovníci, ale do tří let si musejí doplnit vzdělání. Můžeme mít k tomuto kroku řadu připomínek a výhrad. Stav není ideální, když na školách mohou působit nekvalifikovaní lidé. Nicméně je to pokus o nějaké řešení situace. Ministerstvo navíc poslalo na pedagogické fakulty takzvaný fond potřeby. Celkem jde o částku 115 milionů, naší fakultě připadne 11 milionů korun.
Finance jste použili na zvýšení mezd?
Ano. Jen pro ilustraci, v roce 2012 se dokonce tarify snižovaly. Odborný asistent s titulem Ph.D. u nás měl 19 700 korun. K navyšování došlo až v roce 2018 právě díky fondu potřeby na 25 tisíc, loni na 28 tisíc. To je samozřejmě dobrý trend, který zatím umožňuje držet krok s obecným nárůstem platů ve školství. Teď je situace stabilizovaná. Ale pokud nedojde ke změně vnitřní metodiky rozpočtu na univerzitě, která je pro nás velmi nepříznivá, nebo nezvýšíme příjmy jako fakulta, na čemž intenzivně pracujeme, je tento stav neudržitelný.
Pavel Mentlík
|
Černý scénář vypadá tak, že nebudete mít dostatek pedagogů, protože odejdou do soukromého sektoru?
Žádný černý scénář prostě nemám. Věřím tomu, že se podaří financování zlepšovat. Budu se snažit, i za cenu sahání do rezerv, letos tarify mírně zvyšovat. Vím, že vedení univerzity reaguje na potřeby kraje. Vzdělávání učitelů je zásadní věc, do které je nutné investovat. Myslím si, že je to záležitost politická. Vláda schválila, že lékařské fakulty mohou přijímat o patnáct procent víc studentů. Na akční plán, který potrvá jedenáct let, vymezila sedm miliard korun. Chce tím řešit nedostatek lékařů. U vzdělávání učitelů zatím podobné systémové opatření není. Pokud chcete vytvořit kvalitního učitele, musíte do procesu investovat několikanásobně víc než dosud. To musí především politická reprezentace napříč pochopit a uskutečnit. Zatím jsem jednal s politiky, kteří jsou informovaní a přesvědčení, že změna je důležitá.
S kolika penězi hospodaříte?
Loňský rozpočet byl asi 152 milionů korun. Dotace, kterou dostáváme jako fakulta, se od akademického roku 2009/2010 stále snižovala. Dohromady jde o pokles o přibližně 30 milionů korun. Fakulta šla na dřeň. Zkracovaly se úvazky, rušily se studijní obory.
Jestli je pro vás rozpočet nepříznivý, o to víc se musíte snažit získat peníze z projektů, grantů a dalších oblastí.
Fakulta je především vzdělávací institucí. Naším primárním úkolem je připravovat kvalitní učitele. Zároveň musíme mít kvalitní výzkum v oblasti, pro kterou absolventy připravujeme, což vyžaduje investice. Úplně našponovaný rozpočet nám nic takového neumožňuje. Nicméně fakulta je v posledním roce úspěšná v získávání vědeckých grantů. Máme teď dva projekty. Jeden je zaměřený na speciální pedagogiku Šárky Káňové. Druhý se týká oborové didaktiky, kde je spoluřešitelem Jan Slavík. Já a kolega Václav Kohout jsme spolupracovníci. Na projektu pracujeme s odborníky z Masarykovy univerzity v Brně. Mimo to získali v posledním roce tři naši mladí pracovníci docenturu, a to v českém jazyce, školní psychologii a oborové didaktice fyziky.
Neuškodilo konkrétně vaší fakultě, že v minulosti bojovala o akreditace většiny oborů?
V roce 2016 jsme přišli o všechny akreditace pro střední školy. Ty jsme u většiny oborů získali zpátky, ale rozhodně problém vyřešený není. Velmi intenzivně na něm pracujeme. Před Vánoci jsme z Národního akreditačního úřadu dostali neoficiální zprávu, že jsme dopadli dobře u akreditace pro druhý stupeň základních škol.
Ve funkci jste od října. Co byste chtěl změnit?
Přál bych si, aby byla fakulta silná a podařilo se nám získat institucionální akreditaci, což je hlavní cíl. S tím se pojí podpora výzkumných týmů, spolupráce se školami v regionu. Máme 1 800 studentů. Chtěl bych, aby tyhle věci nepoznali, rádi u nás studovali a získali dobrý vztah k budoucí učitelské profesi.
Dalším krokem, o kterém jste se zmínil, je otevření pobočky v Karlovarském kraji. Kdy k němu dojde?
Fakulta v Karlových Varech už dříve působila. Logický krok je soustředit se na Cheb, kde je ekonomická fakulta. Výuka začne letos v září. Budou to programy pro kvalifikace učitelů pro první stupeň základní školy. I to bude poměrně dost náročné, finančně a personálně. Fakulta už v minulosti uvažovala, že v Chebu výuku zavede. Poptávka ze strany politické reprezentace sice byla, ale nebyl zájem ze strany kantorů. Jestliže učíte na škole, nemáte kvalifikaci a nikdo vás nenutí si ji dodělat, nepotřebujete se dál vzdělávat. Záleží, jaká bude poptávka teď. Abychom pobočku otevřeli, potřebujeme alespoň dvacet studentů pro konkrétní program.
Pokud se model osvědčí, rozšíříte ho?
Začneme okamžitě připravovat zaměření na druhý stupeň. Bylo by dobré ho otevřít hned následující rok. Univerzita musí pomáhat hlavně spádové oblasti, pro kterou je určená. Absolventi, kteří k nám chodí, pocházejí hlavně ze západních Čech. Pomůžeme v té oblasti a budeme se rozvíjet.
Prestiž pedagogických fakult poklesla. Jak byste reputaci napravil?
Z mého pohledu děláme maximum. Naše fakulta v současné době prochází reformou, stejně je na tom většina ostatních pedagogických fakult. Když jsem se stal garantem učitelství geografie a poprvé seděl u státnic, viděl jsem, že budoucí učitelé jsou zkoušeni jako malí přírodovědci. Říkal jsem, že tohle není možné. Přišli jsme proto s novým způsobem přípravy. Studenti si vytáhnou téma a pak ho učí komisi, třeba jako kdyby její členové byli šesťáci na základní škole. Tím pádem se předměty staly výrazně praktickými. Zaměřujeme se na oborovou didaktiku. Diskutujeme o tom, jak má vypadat příprava budoucího učitele. Fakulty dělají, co mohou. Věřím, že se to ve společnosti projeví.
Vaši studenti od loňska využívají virtuální třídu, která simuluje situace z reálné výuky. Je to směr, kterým se chcete také vydat?
Projekt virtuální třídy vznikl jako unikátní spolupráce s týmem ze strojní fakulty, který vede Petr Hořejší. Iniciátorkou je Lucie Rohlíková, což je vynikající didaktička. Je to velice zajímavý trenažér, který umožňuje rozšířit to, co se děje na praxích studentů. Směr rozhodně chceme dál rozvíjet. Loni jsme virtuální třídu využili v přípravě budoucích učitelů geografie a informatiky. Letos jsme nabídku rozšířili pro další obory, jako například německý jazyk a psychologii. Jde o zajímavé téma i z pohledu oborově didaktických výzkumů.
