Jiřina Sochacká darovala kostní dřeň jako studentka univerzity.

Jiřina Sochacká darovala kostní dřeň jako studentka univerzity. | foto: archiv J. Sochacké

Pomohla hned dvakrát. Odběr kostní dřeně není nic hrozného, říká žena

  • 6
Ročně v Česku daruje kostní dřeň na pět desítek dobrovolníků. Jiřina Sochacká, původem z Plzně, byla před osmi lety jednou z nich. Lékaři vítají každého nového potenciálního dárce, v českém registru je jich již více než 60 tisíc.

Plzeňanka Jiřina Sochacká se do registru dárců kostní dřeně zapsala, jakmile to bylo možné - ve svých osmnácti letech. Říká, že to byla vlastně náhrada. Původně chtěla darovat krev, napoprvé ji však odmítli kvůli nedostatku železa v krvi.

„Zjistila jsem, že do registru dárců kostní dřeně bych mohla vstoupit i přesto,“ vzpomíná dnes jednatřicetiletá maminka dvou holčiček, žijící v Pardubicích.

Dřeň darovala hned dvakrát. „Ozvali se mi v roce 2007, pět let poté, co jsem se zapsala,“ vzpomíná Jiřina Sochacká, která se o existenci registru dozvěděla ve své škole, na plzeňském Gymnáziu Luďka Pika, kde každoročně probíhala sluníčková sbírka. Její výtěžek byl určen právě nadaci pro transplantaci kostní dřeně.

Tehdy se studentka univerzity v Brně nemusela rozmýšlet. Ač byla překvapená, že vybrali právě ji, neváhala. „Rozhodla jsem se pro odběr v celkové narkóze z oblasti kyčelní kosti,“ říká Jiřina Sochacká, která kvůli zákroku strávila v nemocnici dvě noci.

Bolest nezmiňuje, vybavuje si jen, že ji při odchodu z oddělení trochu bolela záda v místě odběru. „Ale nebylo to nic hrozného. Navíc oddělení bylo v té době přeplněné a já jsem nestandardně ležela na pokoji s nemocnými. Oni museli procházet výrazně horšími procedurami a nikdy si nestěžovali,“ popisuje žena a vzpomíná na jednu pacientku, která absolvovala bez anestetika odběr vzorku z hrudní kosti, nebo další ženu, která zahajovala den okamžitým nasazením krunýře. Bez něho by nebyla schopna udělat ani krok.

„Tyhle zážitky si pamatuju dodnes. Říkala jsem si, že já přemýšlím, jestli mě bude bolet odběr v narkóze, a oni takové věci absolvují dennodenně,“ kroutí i dnes hlavou Jiřina Sochacká.

Studentku z registru lékaři nestandardně kontaktovali několik týdnů po odběru znovu. Bylo potřeba, aby proceduru podstoupila ještě jednou kvůli tomu, že tělo pacientky nepřijalo štěp zcela ideálně. Absolvovat podruhé narkózu v takto krátké době nebylo možné, Jiřina Sochacká proto podstoupila zákrok na takzvaném separátoru.

„Poprvé jsem se bála, jak bych vydržela těch několik hodin nehnutě napojená na přístroj. Nakonec to ale tak hrozné nebylo,“ zamýšlí se Jiřina Sochacká a dodává, že jediné negativum této metody je v tom, že dárce musí týden před odběrem docházet na injekce stimulující tvorbu kmenových buněk. Nicméně z nemocnice po odběru může odejít po několika hodinách.

Podle Jany Navrátilové, lékařky hematologicko-onkologického oddělení plzeňské fakultní nemocnice a vedoucí Koordinačního centra Českého národního registru kostní dřeně, se podobné případy ojediněle stávají.

K opakovanému odběru může dojít buď jako právě u Jiřiny Sochacké, několik týdnů po tom prvním, nebo s delším odstupem. To v případě, že se nemoc vrátí. „Darovat kostní dřeň je možné podle našich pravidel dvakrát za život,“ připomíná Navrátilová.

I přes obrovské množství kombinací transplantačních znaků se už podle ní několikrát přihodilo, že jeden dárce byl vybrán pro dva různé pacienty. „Já si vybavuju jednoho pána. Je to opravdu velká náhoda, ale jak je vidět, stát se to může,“ konstatuje Jana Navrátilová.

Dárce by měl vážit více než příjemce, říká lékařka

V registru dárců je nyní zapsaných více než 60 tisíc lidí, z nichž pouhé procento bylo pro odběr vybráno. Ročně to bývá kolem pěti desítek případů.

„Pravděpodobnost je sice malá, nicméně každý další zapsaný dává novou naději. Může přidat naprosto novou kombinaci transplantačních znaků,“ ujišťuje lékařka.

Pokud by však přece jen měla popsat ideálního dárce, byl by to mladý, zdravý a statný muž. „Je větší šance získat od něj bohatší štěp než od drobné dívky. A dárce by právě kvůli množství odebraných kmenových buněk měl vážit více než příjemce,“ vysvětluje Jana Navrátilová.

Dalším faktorem, proč má muž větší šanci být vybrán, jsou případná těhotenství. Jimi totiž žena získává určité protilátky, což je z imunologického hlediska pro nemocného nevýhodné. „Samozřejmě tato kritéria se uplatňují v případě, že máme k dispozici několik vhodných dárců,“ ujišťuje Navrátilová a znovu opakuje, že i ženy jsou v registru vítány.

Tím základním kritériem pro vstup do registru je věk od 18 do 35 let, váha nad 50 kilogramů a dobrý zdravotní stav.

Jiřina Sochacká se po svém odběru dozvěděla, že její odebrané kmenové buňky byly určeny pro ženu, maminku dvou dětí. Více informací se nesděluje. Vyměnily si spolu přes nadaci několik dopisů, Jiřina Sochacká sama sobě slibuje, že nejpozději k letošním Vánocům ženě opět napíše.