Ligu okusil poprvé ve Viktorii v ročníku 1988/89. Pak jeho cesta pokračovala do Dukly, Slavie, německého Norimberka a Příbrami. Kvůli zranění však rodilý Plzeňák, který poprvé kopl do fotbalového míče na Petříně, předčasně fotbalový trávník opustil a začal trénovat.
Jste v širší nominaci do ideální sestavy Viktorie Plzeň v novodobé fotbalové historii. Co tomu říkáte?
Tak to je velmi hezké ocenění. Vůbec jsem to nečekal a hřeje to u srdce. Je to čest. Vždyť přede mnou i po mně vyrostlo v Plzni mnoho výborných fotbalistů.
Sestavte nejlepší plzeňskou jedenáctku posledních 50 let
Vzpomenete si ještě vůbec na svoje začátky ve Viktorii? Už je to hodně dávno...
Hlasujte
Na to se nedá zapomenout. Já sice začínal na Petříně, ale už jako straší žák jsem hrál ve Štruncových sadech a hlavně v Luční ulici. Nejvyšší soutěže jsem okusil v sezoně 1988/89, ale hned jsme spadli. Pak mě čekala vojna v Dukle Praha.
Ale do Plzně jste se pak vrátil.
Bylo to za trenéra Lopaty do druhé ligy. Pak nás za rok čekal postup pod koučem Zdeňkem Michálkem při rozdělení tehdejšího Československa a hned poté také krásné páté místo v tabulce.
I to vám zřejmě pomohlo k přestupu, v roce 1994 vás ulovila pražská Slavia. Váhal jste tehdy, zda odejít či zůstat?
Nebyl to pro mě ani důvod ekonomický, protože se ozval plzeňský pivovar, že mě budou sponzorovat. Ale já chtěl jít fotbalově o něco dál. A pro klub to byla také zajímavá nabídka.
S aktivní kariérou jste ale skončil poměrně brzy, proč?
Hlavně kvůli zdraví. Po dvouletém působení v německém Norimberku jsem ještě tři roky hrál v Příbrami. Pak už to byla jen trenéřina, i když na pražském Střížkově jsem působil v roli hrajícího kouče.
Ochudil vás o něco v životě fotbal?
Tak to určitě ne. Spíše mě hodně dal. U fotbalu jsem vyspěl, získal současný náhled na život a hlavně dostat se do reprezentace byla nádherná chvíle.
Vraťme se k nominaci. Koho byste nejraději viděl v záložní řadě vedle sebe, pokud vás fanoušci vyberou?
To je jasné, určitě Pavla Nedvěda. Ale je i celá řada dalších, v Plzni bylo a je hodně vynikajících fotbalistů.
Jak se vám líbí současná Viktoria?
Hraje výborně. Věřím jí, že to dotáhne do nejvyšších míst, nebo minimálně do evropských pohárů. Má v kádru výborné fotbalisty a vede ji výtečný trenér.
NOMINOVANÍ, KDO V SESTAVĚ NEMÁ CHYBĚT
|
Zdeněk Michálek (bývalý útočník a poté úspěšný trenér): Když jsem přišel do Viktorky jako mladík, s úctou jsem vzhlížel k tehdejším hvězdám plzeňského fotbalu. Mým idolem na postu brankáře byl a stále je Franta Čaloun. V obraně nemůže chybět můj dlouholetý spoluhráč, reprezentant František Plass. Do zálohy bych určitě vybral nedávno zesnulého Karla Süsse. A útok? Z té starší generace v něm nemůže chybět trojice Stanislav Štrunc, Jiří Lopata a Zdeněk Böhm. Z mladší generace viktoriánů bych vybíral jména David Limberský, Pavel Horváth a Honza Rezek. 
Robert Vágner (bývalý útočník Plzně, Slavie či Ferencvároše): 
Jiří Lopata bývalý útočník, poté prvoligový trenér: Zažil jsem řadu vynikajících fotbalistů. Z gólmanů bych volil Františka i Josefa Čalouny, v obraně by podle mého neměli chybět Franta Sudík ani Franta Plass. Záloha? Ze současného týmu Pavel Horváth a také Milan Petržela, z těch starších František Homola. Z útočníků je pro mě jasným jménem střelec Standa Štrunc. A z nominace, kterou jste vytvořili, bych si vybral i tři hráče, které jsem si jako trenér kdysi vytáhl z dorostu do druholigového áčka Viktorie, tedy Pavla Nedvěda, Roberta Vágnera a Karla Radu.
