„My sem jezdíme z Berouna, mám tady sestřenici, vždy to spojíme i s návštěvou,“ vysvětlovala jedna z nich Venuše Snopková a v ruce třímala krabice s chodskými koláči.
„Co nás sem láká? Ty koláče,“ smála se. Doma se jí takové upéct zkrátka nedaří. Ty odsud jsou jiné. Lepší. „Mám recept od sestřenice, ale stejně takové neudělám. Ona je třeba peče i celou noc,“ krčí rameny (na video, jak se pečou chodské koláče, se můžete podívat zde).
Dora a Ivan Rieglovi vytahují své kroje ze skříně nejen na Chodské slavnosti, ale například také na chodský bál. „Mně k tomu vychovávali,“ vysvětluje Dora Rieglová a dodává, že manžel, původem z Moravy, se v tomto ohledu přizpůsobil.
„Líbí se mi, že si tady člověk všechno připomene. Když jsem byla malá, v krojích tu chodilo opravdu hodně lidí. Dnes už to zůstalo vlastně jen na vesnicích,“ zamýšlí se Dora Rieglová.
Svým krojům musí věnovat náležitou péči. „Hlavně ten dámský je na přípravu hrozně těžký. Například ty záhyby vzadu na sukni se musí vždy poskládat tak, aby tak vydržely do dalšího roku,“ přibližuje Rieglová.
I Dědinovi přišli v krojích. „Dvě starší děti tady i vystupují,“ vysvětluje otec Josef Dědina, který se dostal k tradici nošení typického obleku už ve své rodině. „Kroj máme nachystaný po celý rok,“ líčí Dědina s tím, že příležitost pro to jej obléct se naskytne vždy jen několikrát do roka.
„Ale chodské slavnosti jsou jen jedny, to je pro nás událost roku. Vždyť jsme z Domažlic,“ svěřuje se a chválí si atmosféru.
