Jako obvykle se program slavností odehrával současně na více scénách. „Představil nejen to nejlepší z chodské muziky a tance, ale také lidové tradice a místní gastronomii,“ řekl ředitel Městského kulturního střediska Domažlice Kamil Jindřich.
Letošní ročník byl výjimečný tím, že poutní mši v sobotu celebroval kardinál Dominik Duka, nedělní bohoslužbu pak vedl plzeňský biskup Tomáš Holub.
„V novodobé historii byl Dominik Duka teprve třetím kardinálem, který se na Vavřinecké pouti objevil. Prvním byl Miloslav Vlk a druhým nuncius Giovanni Coppa,“ vypočítal Kamil Jindřich.
Hrdou historii Chodů, kterou slavnosti připomínají, zdůraznil v úvodu sobotní poutní mše Dominik Duka.
Chodské slavnosti |
„Skutečným bohatstvím této země jste nejenom vy, kteří jste připutovali, ale především vy všichni, kteří poctivě pracujete a hájíte hodnoty, na kterých byla tato země budována. Myslím, že i dnes je zapotřebí, milí Chodové, muži a ženy, hraničáři, hájit základní hranice, na kterých je postaven náš život, naše kultura, naše civilizace a tato krásná zem,“ řekl kardinál.
Hlavní tématem Chodských slavností byl ale pochopitelně místní folklór. „Soubory z Domažlic a okolí se představily úplně všechny a většina z nich účinkovala dokonce v různých pořadech. Nejednalo se pouze o tradiční koncerty s tancem. Každé vystoupení mělo konkrétní téma a příběh. Připomenula se tak různá výročí, jako například 40 let Chodského souboru Mrákov nebo 100 let výročí samostatné Československé republiky. Stranou nezůstala ani gastronomie. Například závěrečný pořad v Letním kině pojednával o pestrosti chodské kuchyně,“ představil program Kamil Jindřich.
Komunisté chtěli církevní svátek zaměnit za husitskou bitvu
Událost, která každoročně v srpnu do Domažlic přiláká tisíce návštěvníků, neměla v historii na růžích ustláno.
Vavřinecká pouť má dlouhou tradici. V roce 1939 sem například dorazilo 120 tisíc lidí z celých Čech. Pak ale nastala padesátá léta a Vavřinecká pouť se stala coby církevní záležitost nežádoucí.
První ideou bylo, vybudovat zde novou tradici oslavy bitvy u Domažlic, v níž roku 1431 zvítězili husité nad křižáky. „Jenže tradice je tradice. Lidé pořadatelům stejně utekli do kostela a večer skončili v hospodě při dudácké muzice. Hledala se tedy jiná forma až nakonec v roce 1955 proběhl první ročník Chodských slavností v podobě přehlídky folklórních souborů, byť stále pod vlivem budovatelského nadšení a socialismu,“ popisuje historii Chodských slavností Josef Nejdl, ředitel Muzea Chodska v Domažlicích.
Z dnešního pohledu k absurdnímu kroku se rozhodli komunističtí funkcionáři v šedesátých letech.
„Zdejší lidé si zkrátka tradici návštěvy poutní mše nechtěli nechat vzít. V letech 1963 až 1967 byl proto termín konání slavností přesunut na červencový Den pohraniční stráže. Někdo totiž vymyslel, že pohraničníci navazují na tradici Chodů, což byl pochopitelně naprostý nesmysl. Na konci šedesátých let se vlivem celkového uvolnění slavnosti naštěstí opět vrátily na původní srpnový termín a jejich oficiální součástí byla i Vavřinecká pouť se slavnostní bohoslužbou,“ pokračuje Nejdl.
Slavnosti drží touha po tanci, muzice a koláčích
Normalizace ale pro Chodské slavnosti znamenala další ránu. „Opět nastala doba absurdit. Součástí jednoho slavnostního finále byl například nástup vojáků z místní posádky, kteří nesli vlajky Varšavské smlouvy a na rameni jim seděly děti v krojích. I takové šílenosti se tady dělaly,“ podotýká Nejdl.
Jak dodává, po večerech se ale normálně hrálo a zpívalo po hospodách a lidé si také nenechali ujít mši na Vavřinečku nebo v Mrákově.
V osmdesátých letech se zde konečně začali angažovat lidé, kteří folklóru rozuměli a slavnosti opět získaly charakter, jaký známe dnes.
„Samozřejmě každá doba reaguje na vkus a nároky diváků jinak. Touha po lidovém tanci, muzice či koláčích je ale po celou dobu kontinuální a jen díky tomu přežily Chodské slavnosti všechny kotrmelce, které v historii prodělaly,“ uzavírá Josef Nejdl.
Při výrobě a zdobení chodských koláčů cukrářky zpívají. (12. srpna 2015)
14. srpna 2015 |
